Ona, on

Dívka, spíše mladá žena stojí před zrcadlem. Je středně vysoká a má hnědé vlasy po ramena. Nepřirozeně moc se upravuje. Naposledy se podívá do zrcadla v předsíni. Vezme si kabát. Otevře dveře a odejde. Zapomene zamknout. Tak moc je nervózní.

Dneska ho asi uvidí naposled. Je pro ní Mountem Everestem. V každé výloze, kterou mine si kontroluje vzhled. Přemýšlí o něm. Co mu řekne. Co mu má říct. Jen aby to nebylo trapné. Líbí se jí už rok, ale nikdy mu to neřekla a ani nenaznačila. Snažila se to skrýt. Leč někdy se neovládla.

Konečně je na místě. Před hospodou s kýčovitě žlutou fasádou a ještě kýčovitějším jménem. Zhluboka se nadechne. Mimoděk si upraví vlasy. Otevře dveře. Moc lidí tam zatím není, ani on. V její tváři se objeví zklamání, které se snaží skrýt před ostatními. „Ahoj“, pozdraví jí kolegyně. „Ahoj,“ usměje se na kolegyni. Přisedne si ke kolegyni. Hrstka studentů, která přišla včas se baví u vedlejšího stolu. Ne, nebudou jí chybět, jen on. S nadějí se otáčí vždy, když slyší vrzavý zvuk hospodských vstupních dveří. Povídá si s ostatními. Směje se. Uvnitř jí ale do smíchu není. Přemýšlí, proč jen ještě nepřišel? Třeba je nemocný. Ne, na večírek se spolužáky a učiteli by určitě přišel. Už jsou tu všichni, jen on chybí. On a ona, jeho spolužačka. Nejsou spolu? Ne, nikdy se přeci spolu moc nebavili.

Všichni si poslední společný večer užívají. Pijí alko i nealko. Ona jen trochu vína. Chce mít čistou hlavu, ale zároveň potřebuje dodat odvahy. Nevnímá, o čem se mluví. Mechanicky přikyvuje, či se usměje. Její myšlenky se točí jen okolo něho. Zavrzání dveří. On? Rychle se otočí. Ano, přišel. Je rozesmátý, tak mu to moc sluší. Ale nepřišel sám. Za ním vchází ona, spolužačka. Taky se směje. Pozdraví všechny přítomné. Odvaha promluvit s ním se vytratila. Kdy jindy než teď?

Všichni pijí, baví se, smějí se, plánují. Ona ne. Odbíjí půlnoc. Sebere zbytky odvahy, které jí zůstaly. Jde k němu. „Mohl byste na chvíli?“ „Jo, jasně“, odpoví přiopilý student. „Pojďme ven, abychom na sebe nemuseli křičet.“ On přikývne, Neví jak má začít.Vlastně ví. Upřímně a nepřímo. Chvíli si povídají o ničem. Najednou mu řekne, že se bude vdávat. Překvapený výraz v jeho tváři. A po chvíli dodá, že kdyby chtěl, aby se nevdávala, tak  se nevdá. Pak mu poví ještě spoustu dalších věcí. On na ně nic neřekne. Vrátí se do budovy. Nevěří tomu, co slyšel. Přisuzuje to své opilosti. Objedná si ovocný čaj. Ona se venku rozpláče. Tak se tedy bude vdávat.