Osud nevinné Kláry

     Sehnul se nad ní a on ji políbil, ona o tom snila asi už půl roku, ale ve skutečnosti se jí to zdálo až moc surové. Na začátku se jí pomalu nadzvedávala blůzička, ale poté jí bilo srdce mnohem rychleji a plíce jen zmateně zvětšovaly a následně zmenšovaly objem její hrudi. A pak jí on té zátěže zbavil, jak se spolu ostatně již domluvili. Všechno bylo domluveno; místo, čas, parfém a dokonce i přibližná délka trvání. Plánovali to dlouho, pro oba dva to bylo poprvé.

     Byl tam dub a velký železný kříž. Pod tím bezlesým pahorkem se třpytilo v západu slunce malé městečko a vinice okolo. Pod křížem ležel na zemi osamělý dívčí batůžek a opodál se líně rozvalovaly dvě osoby, kluk a dívka.

     Když bylo po všem, stále ještě zhluboka dýchala, její hlava spočívající na batůžku neustále probírala přítomnost velkého kříže nad nimi. Když byla malá, chtěla být jeptiškou. Pokaždé plakala, když ji maminka nutila klečet před morbidním křížem, protože měla Ježíška strašně ráda. A ještě předtím, než ležela na zemi úplně nahá, nemohla oči spustit z velkého kříže nad sebou, pak zavřela svá modrá kukadla a čas ztratil dimenzi. Avšak pořád jí v uších zněla slova farářova, sex před svatbou znamená upadnutí v nemilost před Kristem. Poté pocítila fyzickou bolest, jak to poprvé bývá, a pak ji bolelo i u srdíčka, že zradila.

     To její kluk byl teď maximálně spokojen, povaloval se po trávě a ani ho nenapadlo jí teď políbit. Za svou zradu by si stejně žádnou pusu nezasloužila, ale to mu nechtěla vykládat. Milovala ho, ač pro něj Kristus byla jenom pitomá mrtvola na kříži. Zvolna se oblékli a seděli pod křížem. Pozorovali siluetu starého dubu ve tmě. Docela špatně proveditelný nápad, ale byla přitom legrace. Dočista přitom zapomněla na svůj provinilý pocit a koutky jejích úst sebou často trhaly a svým úsměvem prohřívala tmu okolo sebe jako zapadlé slunce. Najednou nějak utichl rozhovor a nikdo nevěděl, jak se to stalo. Trapné ticho, a tak si vzpomněl, co mu vyprávěl kdysi dávno jeho dědeček.

„Kláro, vidíš ten dub?“

„Vidím, je strašně starej.“

„Jo, to teda jo. Víš proč je tady ten kříž?“

Zrudla, nechtěla, aby jí ten spratek s rodiči ve straně poučoval, k čemu jsou kříže. Vždycky se jí stejně posmíval, když ji viděl, jak se modlí.

„To je za ztracené duše.“

Myslel si, že se přemáhá a že mu bude vděčná, když to řekl jako nějaký ten křesťanský kněz. Klára přece jejich žvásty strašně žere. Byla bledá a tiskla mu ruku strachem, co ještě přijde.

„Říkalo se tomu Popravčí vrch a víš koho tady popravovali?“

Dělalo mu dobře, jak se chvěla. Objal ji. Do očí ji neviděl, ale kdyby přece, vystrašil by ho strach, jenž se v nich schovával. Kdoví, třeba by se jen více rozohnil.

„Představ si, že ti křesťané byli úplní kriplové,“ zahlédl její vystrašený pohled a ona si nikdy nepředstavovala, že se takhle bude chovat někdo, s kým právě ztratila panenství, „kdyby ses se mnou vyspala před sedmi sty let a nebyli bychom předtím oddáni, tak by tě tu sťali. Jako děvku a čarodějnici.“

Svalila se mu do náruče a on si uboze myslel, že ji dojal, a políbil ji. Avšak studené svraštělé rty ho brzo odradily.

„Ale nějak si užívat přece museli. Já bych si přeci nevzal první, s kterou jsem se vyspal.“

„Jestli nejsem pro tebe dobrá, proč jsi mě sem tahal?“

„Nějaká musí být první; čím naivnější, tím lepší.“

Dala mu facku, sedla si na bobek a plakala. V mysli ji vytanulo všechno, co se odehrálo za poslední hodinu. Byl to on a zase on a pak ten kříž nad nimi. A také Ježíš, jak se na ni mračí, když ho přibíjejí. Zradila ho. Vedle Ježíše na kříži stál mohutný olivový strom. Na vyprahlém slunku se tam na suché větvi houpala Máří Magdalena. Nikdo s ní neměl soucitu. Ježíš a Máří Magdalena byli v jejích představách sami. Dokázali se na sebe smát, ačkoliv se oba dva zmítali ve smrtelných křečích. Obdivovala je.

     Protřela si oči. Viděla jenom jeden kříž a jeden dub, vypadal skoro jako olivovník. Ten zbabělec už utekl. Nabažil se asi představy, že kvůli němu upadne před Kristem v nemilost. Proto jí celý rok nosil kytičky, protože pomýšlel na to, jak jí - křesťanku přiměje pod umučeným Kristem, aby zradila své ideály. Ježíš tu byl celou dobu. Pozoroval ji, jak ji poprvé políbil, jak divoce dýchala, jak ji vysvlékl, jak ji před ním ponížil. On musel trpět. Zatímco se v jejích představách Máří Magdalena oběsila kvůli nenaplněné lásce ke Kristovi, ona přibila Ježíše ke kříži.

     Po čtrnácti měsících byl odsouzen Ondřej M. za znásilnění Kláry Z. k pěti letům vězení. Nejvíce mu přitížilo, že Klára Z. pod vlivem morálního zhroucení následkem znásilnění spáchala sebevraždu oběšením na starém dubu na Popravčím vrchu.