Erotikon (12)

                                          EROTIKON (12)

Šero protkané plameny svící, nabízí ústa vášni. Laská ji navzdory vánku, jež o rty světla se dráždivě otírá. Vzduch čeří přivřené oči tonoucí touhou i dlaně v nichž se věštec nevyzná. A malebné fantazie kreslí překrásné krajiny, v plátnech, jež se pod dotyky zdánlivých slepců mění v nepopsaný ráj. Hedvábné šátky drží úpatí rozkoší v zajetí nejúchvatnějších smyslů a něžně vedou své spojence v zajetí dávných vůní, prvotních dotyků a nebeských chutí, které leží v blankytném hedvábí, jež podlehlo cizímu pokušení. Svíce okouzleně hoří a rozsévají žár, který se jemně tře o proplétající se těla a v každém svém odlesku, dávají omámeným zpovědníkům ta nejslastnější rozhřešení. Těla vydaná na pospas bezedné vášni se pak třesou jakoby jemný mrazík líbal konečky prstů a postupně šířil zvídavý chlad i do těch nejzapovězenějších míst. Milenci vzývají posedlost a hovoří novou modlitbou, jež je psána v zahradě rajských pokušení a z níž klíčí krvavě rudé růže, co počínají kvést v intimním světle díky dráždivé touze. Kapičky potu se pak mezi sebou něžně ptají, co je tím kouzlem, které svedlo jejich cesty v skvostný proud či kdo jsou ti dva, co jsou vydáni na pospas nesepsaným fantaziím a hledající věčné vteřiny ve vševědoucích knihách času. Náhle však vše končí, přichází ostré světlo, otázky soužené nejtěžším z žalů a polosvlečená silueta, která se náhle zjevila v místnosti, se vytrácí ve dveřích, které tříštivě nesou stopy její nepopsatelné bolesti. Dva, kteří ještě před chvílí tonuli v bezstarostně se linoucím chtíči najednou ztrácí své hedvábné nekonečno. A slast ta sestra žalu proklíná mužův slib i lituje té, jejíž srdce napomohla rozdrtit. Muž jen sedí a marně hledá slova, namísto toho touží znova slast svou políbit. Jen žal zmizel v stříbrné krajině a bolestná zkušenost vede jeho kroky neznámo kam.