Písmák Umdlévání
Pátého roku lásky stvořily lež
a tiskly se do klína Juditina
zatímco já ti na rty píšu Miltonův ráj
ty střízlivíš
Kdytep
Nemluvňata si půlí tvář dlaněmi matek
jak světci co si hrají na proroky
Zas sněží vmezistromí
a z nás jsou pozůstalí po živých.
Panta rhei v mezipatře
Panta rhei v mezipatřeChodíme kolem sebe středem a nemáme ponětí kamležerní proleženiny z chůze opíráme o cizí pohledya snažíme se vybalancovat dozvuky podlitin Zatímco jsme spali, vše je jinak. Hamlet se uchlastal v mezipatře a Ofélie šlape za úsměvschody totiž znamenají světa když hladíme tmu po líčkáchjde z podkroví všechno vidět tak nějak jinak Nakreslím ti horečku a propiju tvý rty, chceš. V Samotínu z mýdla nastrouháme sníh a budem se divit soběvšecko si přeci plyne než skočí aniž by v vzletu našlo záchytný bodkterej nerozhází poslední drobný na vzpomínky Srdce uteče z klece a zavře tam tep. Pod památníkem padlých zbabělců se válí odvaha a žebrá o strachsvoboda zapíjí žal snya štěstí se jen tak svlíká před neštěstímaby mělo na nájem v motelu Život Ze slámy ti upletu bolest a ty si dělej co chceš.
Sedmisnová
SedmisnováVyloupl jsem tě z křivek vzduchua pohladil k uzarděníbys měla aspoň nějaký důvod zůstat. V rozlitém arché si vážky ovlaží rty a vzpomínají na rozhodnutí který jim od nepaměti lemují křídla. Jsem ledabylý bezdůvodkterý paběrkuje v schoulení do klubíčkaa hýčká tě ve vločkách odlouplý omítky. V sevření úsvitů si psi mění prašivost a bezhlaví je pouštějí k sobě, aby ztratili rozum.
Prolínání pod rozsypanými očky medvídků
Prolínání pod rozsypanými očky medvídků
V zjitření a očních kapkách si nakreslíme osudplivneme do něja zjistíme jak na tom jsme. Jsem děvka všech svých žen procházejí mnou a zastavují se u zdí pomalu je drolí pohledy a rozfoukávají mi je do zad. Ve vzpomínkách stavíme z piánových kláves domino a ono se bortí s každým tónem dechukterý si neseme v uších. Mluvím odlišným jazykem protože v mém Babylonu otrávili vodu kterou závisle piju jak opilé jsoucno co uteklo ze záchytky.
Mluv s mlčením
Mluv s mlčenímVdechli jsme život mlčení a zkoušíme s ním mluvit Hláskovat cit bolí, protože nám umírá v náručí. Slova nám praskají na rtech a dřevěnýmu koníkovi zkoušíme přilepit křídla vážky aby nám přinesl obálku s písmenky Bolí to, když letí pryč, ale ještě víc, když zůstává. Rozstříhali jsme větu o několika dějstvích a ztratili čas hledaním nenapsaných slov Ve slovníku stálo, že pro ni stojí za to žít. Zakázali jsme si mluvení a zkoušíme s ním mlčet Ticho ztratilo rozum, když si polilo verše vínem.
Dávno nad kterým se slzy neroní
Prolog: Dicebant mihi sodales, si sepulchrum amicae visitarem,curas meas aliquantulum fore levatas. [E. A. Poe]Dávno nad kterým se slzy neroní I.
Střípky půlměsíce v kalužích žalů
Střípky půlměsíce vkalužích žalů
Byla malinká a neznala „ten svět“
. její začínal vočích maminky a končil vpohlazeních od tatínka
měla krásný jméno a bylo jí jen pět.
Licitace nad štěstím srdcí II.
Tenkrát jsem se ptal vlasů na polštáři na cestu
a poslal je do kapsy
Bolelo by tě kdybys je viděla
A já neměl drobný na slzy
Pandemie lásek
Pandemie lásek
V pandemii lásek tesklivě se skví
Dlaň co rozčeřila šero
Dřív než zapomenem sny
Dávno nad kterým se prý slzy neroní
Dávno nad kterým se prý slzy neroní
Vdivadle bez světel
pojď se mnou a sním
neptej se maličká
Sametová pouť vášní v kapičkách vín
Sametová pouť vášní vkapičkách vín
Verš první: Vsametu tě v vášeň obléknu,
jen zlehounka lež na svým krásným břiše,
přivři svý oči a dýchej tiše.
Zpovědník slz
Zpovědník slz
Zpovědník slz
líbá se skapkami
nevinně s bolístkou
NeVinná SMS
NeVinná SMS
Našeptej dešti ať křivky leští,
vysvětli vánku, jak pozbýt spánku
Za devatero horami a devatero vodami
Insomnie
InsomnieBěž už spátk střípkům v oblacích marně vyhlížíš co nemá se státDen si svlíká tmua paprsky ji lynčujíve jménu kamínkůco leží pod oknySpusť si sámžebřík k beránkům šplhej pomalu a nechej je lhátTekutý měsícbarví se indigemv posteli bez dveříkde mizí kadeře SluncePročítej obrázkyočí svých v závějích drž si svůj čtyřlístek a co si chceš přát .
Psaníčko
Psaníčko
Padá slzaněžnějak letmý polibekco kreslí na rty mlhamizí v objetí šeraa píše pod polštářhříchyco zůstaly nevyslovenýa přiskříplý v šuplíku dušína horší časy bez lepšícha takyúsměvyzabalený do krabičkya poslaný na hřbitov bez křížůs kyticí zmrzlejch růžía svíčkou co dohořelaaby se neřeklože tam někdo chodíOči spía polštář nese tíhuzjihlých větpro ráno bez noci a noc s ránemprojednou a protentokrát.
Komíhání v neznacích
Komíhání v neznacích
Nalej mi dobro přes přikouslé rty
Mám žízeň.
A taky srdce co neběží.
Němé smilování
Němé smilováníSlep úsměv štěstí průhlednou páskou ať netrpí Zatoulanou slzu utop něžně v tuši ať netuší .
Bezvládná iluze
Bezvládná iluze
Zšeřelý Eden a prázdná dlaň Tvá ústa dnes jiná nepolíbíZdánlivě zmatená škrtíš svůj sen Ztracená všeru a trpkosti vínTo je tvé tělo co bezvládně ležíTo je tvá víra zníž je teď splín
Iluze míchalas vnakřápnutým hrnku A vožralej amorek ti naději vodpráskKdyž dolejváš po okraj všecko se mění Ještě hrst prášků a vezme tě soumrakTo bylo tvý tělo co bezvládně ležíTo byla tvá víra co léčíchlast
Teď točíš se sama na zrezivělým kolotoči A plavá kštice závratí zaváníTak otevři oči a roztrhej scénář Odpusť mi štěstí vmracích došel sníh.
Prach s křídly
Prach s křídlyPrůvan si pohrává s rozbitými okny A pelyňkem provoněné štěstíStudí ve strnulých tvářích Plačící andělé netrefí dnes domůNeb na spálených křídlech mají cizí slzySpoutáni tichem zírají do prázdna Zlomenou krajinou co pohřbila slovaVzýváni živými zírají k úsvitu Čekají na slunce až spálí je v prachPlačící andělé netrefí dnes domů Neb na spálených křídlech mají cizí slzy.
Zpáteční lístek do stanice život
Zpáteční lístek do stanice život
PROLOGUE
Tma prolnula se se světlem
Vkraji za zavřenými víčky
Óda neznámým
ÓDA NEZNÁMÝM
„Říkaj mně Archie, když mě potkáte, ani si mě nevšimnete. Většinou jen pokračujete vesvý předem nalajnovaný cestě aupřeně hledíte nabezvýznamný detaily, který tak přepůvabně aranžujou svět kolem. Nedivím sevám, dělám to samý. Jednou čumíme napohozenej igeliťák, jindy narozházený vodpadky, zlámanej vajgl, šikovnou slečinku nebo panáčka.
Pochopení
Zavřete oči a přehlédnete, otevřete je a spácháte největší zločin. Pochopíte.
Demon. N
Vykoupení z pískoviště
Vykoupení z pískoviště
Poslední syn utrpení
sám hraje si na oprátce,
v kapse zrezlé autíčko
Rozjímání o přivřených víčkách neznámé
Rozjímání o přivřených víčkách neznámé
Usínám a dlaň má svírá kousek tvého srdce,
v očích nesu tobě poselství.
V zčeřených loknách ty skrýváš své touhy
Pomíjivost
Pomíjivost
Na křižovatce duší
s mincí pod jazykem,
trhám něžně vzpomínky
Skutečnost?
postamble();
Skutečnost.
Když lístky nesměle padají zplačícího stromu
a žal má vdlaních spousty jmen,
Osud
Osud
Osud dnes vdlani svírá zkrvavenou kostku,
zahalen dýmem vtváři radost ssmutkem zrcadlí.
Ještě pár slz do zhaslých svící.
Úsvit
Úsvit
Úsvit roní slzy rosy,
vodrazu lampy je tvá tvář,
vše co vzal jiný má nějaký důvod
Surrealistická koroze II.
Surrealistická koroze II.
Dusivý nádech
se rozlévá po střechách,
prokřehlé kapky slepě si hrají.
Srdce
Srdce
Zmírají srdce vrůži černou
spálena žárem tříští se vprach
líbal jsi tisíckrát stejně tak jednou
Dveře
Dveře
Otevři dveře do světa,
kde země splývá snebem.
Vejdi vlíbezný souzvuk
Nevědomost
Nevědomost
Nevíš
srdce krášlí,
vliniích purpuru letí hejno slz,
Království hříček
Království hříček
Jsem vkrajině kterou jen vznášející
smí se brát
bloudím královstvím hříček
Kroky
Kroky
Procházím ulicí,
jež nikam nevede,
přicházím odnikud slepý a hluchý.
Domov (4)
Domov (4)
Němý soumrak si vybírá znamení a plahočení nespavých se skaždým dalším paprskem měsíce končí. Již není čas na sny, jen tíživá víčka nyní vticho hovoří. Město vystavěné vpodzemí, otevírá svou náruč a poutníci vnadějích další noci neslyšně vstupují vjeho zrezivělé brány. Hlodající psíci se svítícíma očima jim klestí cestu tmou a ukazují ty nejkratší cestičky kjejich kýženému místu spočinutí.
Surrealistická koroze
Surrealistická koroze
Oranžový nádech protkaný šedí se rozlévá po střechách,
prokřehlé kapky si na oknech slepě hrají.
A přitom prší i neprší.
Erotikon (12)
EROTIKON (12)
Šero protkané plameny svící, nabízí ústa vášni. Laská ji navzdory vánku, jež o rty světla se dráždivě otírá. Vzduch čeří přivřené oči tonoucí touhou i dlaně vnichž se věštec nevyzná. A malebné fantazie kreslí překrásné krajiny, vplátnech, jež se pod dotyky zdánlivých slepců mění vnepopsaný ráj.
Křišťálová noc
Křišťálová noc
Když křišťálová noc se vtělí v zjihlý hlas
aněmý výkřik vstoupí v touhy Múz.
Pak možná pochopíš.
Bělostná perla (1)
Bělostná perla
Na lavičce v parku posedává raněná víla. Neznámou bolestí má pokrčené nohy a po tváři jí na zem stékají kapky slz. Lidé procházejí ledabyle kolem a jen tak si mezi sebou šeptají o její bolesti. Nikdo však netuší, co je příčinou onoho bolu, který změnil štěstí v trápení.