Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRůžička
10. 11. 2000
7
0
3095
Autor
hermit
Mistr čeká na světlo.
Voda kreslí po písčině.
Mistr vídává slunce.
Zdraví pláč, co odstřikuje z vesel.
Putování píseň. Nikde nenajdeš.
Shýbnul se pro bílé pírko.
Vrátil větru smích.
Zbylo rozpolcené slovo a kde začal kruh.
Usedl kormorán.
Mistr čeká, ani se nepohne.
**** krásná a hluboká je studna indispozicí...
..vždyť kdo jiný než člověk chtěl by vysoušet vítr?
Dobrá báseň. Taková klidná, pomalá jak vlny za bezvětří anebo jen slabého vánku. Jen dvakrát jsem byl z té pohody rušivě vytržen. Poprvé slovem shýbnul (správný tvar tohoto slovesa je shýbl) - toto slovo je svým zvukem příliš hrubé do tak jemné básně, já osobně bych ho nahradil mnohem jemnějším synonymem "sehnul". A zadruhé - ta tečka na konci třetího verše odspodu je zřejmě překlep, nebo ne?
Vyjan: Ta tečka tam má být, aspoň mě tam nijak nevadí, ale o tom "shýbnul" budu ještě přemýšlet. ;-)
A všem děkuju.
tak esli tohle melo vejt nešt... ??hermite, stale mi potvrzujes ma slova, ze jsi tu pro me nejvetsim basnikem, a zvlaste tohle dilo je zcela dle meho apetitu, je to presny, primy, rovnou vychazejici neuprovany, cisty a ciry proud imaginace a skvelych obrazu, opet nemohu nez se sklonit a tise zasnout, neber to jako podlezactvi ci bezmeznou poklonu, jen proste hrajes na ty spravne struny me duse:o))) a na zaver jen jednoznacne slovo: tip!
když jsem byla malá a viděla jsem duhovou kuličku snažila jsem se jí rozpolcovat abych se dostala k té duze... dneska už vím že o tom to není... a tak mlčím a vnímám duhu která ke mě promlouvá svými zasklenými barvami... a tak mlčím a vnímám tvá slova která mě uklidňují...a čekám... ani se nepohnu...a tuším světlo ve tvých řádcích...