Jsem jak kočka

Za oknem se chumelí,

já se válím v posteli.

Schoulím se tam do klubíčka,

zavřu oči,

jsem jak kočka.

Jen mě nikdo nehladí...

Nehladí, však slunko mrká,

prodírá se ke mně blíž.

Že mě nikdo nepohladí?

Sluníčko se vždycky vrátí.

Vždycky, když už nevěříš...

Dokud bude slunko svítit,

svítit, mrkat, hladit, hřát,

budou se mít všichni rádi.

Aspoň doufám, možná, snad...

A kdo tomu neuvěří,

zmrzne třeba na poušti.

Sluníčko má každý v sobě,

jen to někdy netuší.

Má ho každý ve svých očích,

ve svém srdci,

v dušičce.

Jen ho někdy mraky dusí,

pak však trápit musí se.

Trápí sebe,

trápí Tebe,

trápí všechny okolo.

Nakonec však vyčasí se

a je zase veselo.

A když není,

tak mu pomoz,

pohlaď ho svým úsměvem.

Někdy slunka je tak málo,

že to sami nesvedem.

 

 

20.11.2004 - před polednem, válím se v posteli a slunko na mě mrká okýnkem. Aspoň to slunko, tak možná začnu příst...

---