Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSamota
06. 02. 2005
1
0
1642
Autor
Dark_Lord
Samota
Pohlitila mě samota.
Arogantně se mi vtírá do mozku.
V hlavě mi bzučí a šumí.
Myšlenky se mi vytrácí.
Ještě chvíli a zblázním se.
Pocity strachu a beznaděje mám skoro každý den.
Bloudím mezi lesem lidí, který stejně nevnímám.
Mluví na mě a smějí se.
Jsem jako robot bez mozku,
Který se malátně potácí.
Mezi těmi lidmi, co se na mě smějí a ukazují.
Mám z nich strach.
Strach, který je rozhodující.
Leni: no těch ženskejch zase moc v tý době nebylo :)
já svědky neberu, jedinej svěděk sem já a jenom já :)
ty můj cíťo
no to je smutný, bleeeeeeeeeee
cerna lovkyne, bezejmenna: neverte mu ani slovo, vokolo tohohle chlapa se v tyhle dobe motalo takovych zenskych, ze to jeho pritelkyne neprekousla, jsem svedek :o)))
hm, hledání sama sebe a vlastní sebedůvěry - znám nakonec jsem došel k závěru, že mi vlastně nic nechybí a je to lepší (možná se ve tvém případě pletu - jen to na mě tak zapůsobilo)
mě sebedůvěra nechybí, ale to sou jen takový očasný pocity, který sem se snažil spojit do něčeho co by se dalo jakš takš přečíst :)
to rád "slyším" nerad bych drásal něčí nitro - takhle je to v pohodě :o)
beze_jmenná
06. 02. 2005
beze_jmenná: tady ide spíš o pocit, než o báseň, sem nemoh najít ty pravý slova a napadalo mě pouze toto a nebo jdetš horší výrazy :(