Můj den v metaforách

Probouzím se, hraje rádio. Už půl hodiny.

Zaspala jsem!

Čas běží rychleji. Vše běží rychleji.

Navzdory klidné ráno.

Padají klacky, ale stíháme. Láska na mě shlíží.

Můj číselný rozklad – poznávám se. Výměna stříbrných talířků, vyjedené melodie a obrázky. To až později...

Dvojici štěstí? sežrala plastová zlodějka. Ukradla. A nevydala vědění.

Jsem pošťačka a křeček s čárkou energeticky chrčí. Cizích 7%! netuší divný pocit v nafukovacím baloně (ještě mám dost času) mého těla... Ukojení z udušených těl...a mrkev pláče.

Klid a vyrovnání, jen bílé šrámy války černých látek se míhají kolem. Samčí a samičí buňky se hledají a chodba duní výstřely kříd. Ámos se kroutí v hrobě...

Potkala jsem na chodbě čarodějku. Měla vlasy spletené z hádků. Rozeklané jazýčky šeptají tajemství...

              ...

              ...

Nabídka k lesbickému sexu chvíli před hodinou životavědy. HOUBY! (Kam zmizela poetika?!)

Mám nasazovacího ptáka, jen zkus. Večer. Jsem kurva, mrdej mě! Slečna chlupatého záchranáře s rumem bez ýn se laškovně chichotá. Je vážně kurva?

Kurva! Tak nazveš svou otázkovou lásku. Všichni ji máme rádi, když se neptá.

Dubový list v housenčině cvakátku. Uschlý. Kéž by uschly i vlhké koláče! Rozhrkaný svět.

A doma čeká oves. Pak půlhodinové nanebevzetí a než se naděješ, slyšíš ticho (když nepočítám bláznivého neojanka).