Písmák
Registrovat

Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Hřbitov

18. 02. 2005
4
4
2319
Autor
jufonka

Běžím. Rychle běžím. Všude je tma, tak každou chvíli o něco zakopávám. „Rychle, rychle,“ zní mi v hlavě. Čelo mám celé zpocené. Už nemůžu skoro ani dýchat, přesto se nezastavuji a běžím dál. Narážím do kovových železných dveří. Rychle je otvírám a vstupuji neznámo kam. Na chvilku se zastavím. „Kde to jsem?“ přemýšlím. Rozhlížím se kolem sebe a snažím se rozpoznat obrysy. Vidím řady křížů, velké podlouhlé kameny. Jsem na hřbitově. Zamrazí mě v zádech. Nemohu však ztrácet čas, tak se znovu přidám do kroku. Při každém šlápnutí se ozve šplouchnutí, celá zem je rozbahněná. Na to teď nemohu myslet, musím utíkat dál. Kapky deště mi nemilosrdně naráží do obličeje. Je mi zima, hrozná zima. Zároveň se hrozně potím a chci ze sebe všechno svléci. Ne, na to není čas! Z deště se pomalu stává bouřka a já si chci utřít obličej rukávem a v tu chvíli zakopávám o něco tvrdého. Myslím si, že to je opět jeden z kamenů. Mé tělo však dopadá na něco pevného a na své tváři ucítím bolest. Propadám se. Někam se propadám a nevím kam. Snažím se zorientovat, snažím se ovládat své tělo. Během chvíle dopadnu prudce na zem. Podívám se nahoru, tam vidím pouze temno. Všude kolem mě je hlína. Než se stačím otočit, něco ucítím na hlavě. Něco mi padá na hlavu. Obrátím obličej opět k nebi. Tam však už nevidím nebe. Jen padající hlínu. Vzápětí už se skácím na zem s bolestí v očích. Oči mám plné hlíny. Chci vstát, chci odsuď! Rychle uvažuji, kde mohu být. Byl jsem přece na hřbitově … a z toho jsem nevyšel. Ach ne! Vždyť já jsem v hrobě! To ne … to nemůže být pravda, to přeci nejde, to musí být sen! Musím se odsuď dostat … Myšlenky mi prolétají hlavou a já se snažím pohnout rukou, která je zabořená v hlíně, a na níž další dopadá. Pozdě. Není radno rušit mrtvé v noci. Chtějí mít klid. A když ho nemají, dokáží se mstít… Chci se nadechnout a už jen ucítím hlínu, která se mi dostává do pusy…
Přečíst později Dílo do oblíbených Autor do oblíbených Další dílo autora Nechci Avíza
Seznam tipů Seznam oblíbených

4 názory

Mrtvy Pes
24. 03. 2007
Dát tip
tam to mam rad*
Mrtvy Pes
24. 03. 2007
Dát tip
tam to mam rad*
Mrtvy Pes
24. 03. 2007
Dát tip
tam to mam rad*
Mrtvy Pes
24. 03. 2007
Dát tip
tam to mam rad*
Havranka5
30. 06. 2005
Dát tip
Pár dobrých postřehů tam je, (ohlédneš se zpět a máš oči plné lopatou vržené hlíny, která se poté dere do pusy.. brr) vypadá to, jako by jsi to psala narychlo večer na sbírce povídek od E.A.Poea. Je to příliš uspěchané, a neprohloubené, nicméně zárodek docela dobrý. já jsem na delší povídky, rochnit se v tématu, roztahávat ho křížem krážem do posledního střeva po papíře, nahlížet na něj z různých pohledů. Miluju náhrobky se sochami andělů z běloskvoucího mramoru, co mají smaragdově zelené korunky z mechu*
Mimi
24. 02. 2005
Dát tip
úžasný!!!
Android
22. 02. 2005
Dát tip
Hmmm, akční momentka... docela to ušlo. Jen to nemá hlavu...
Nicollette
18. 02. 2005
Dát tip
ono to neni až tak špatné, ale mohla by si to víc rozřádkovat, víš.. aby to jako vypadalo delší a aby měl čtenář možnost se nadechnout povim story, byla sem s kámošem na hřbitově, za noci, de sme na hrobě jeho otce smotali špeka, pak sme museli lézt přes špinavou zeď páč už nám dávno zavřeli, šli sme ještě do urnovýho háje, prostě na hřbitov s urnama, opět přelejzání zdi, kámoš si chtěl pušit svíčku z jednoho hrobu (bylo po dušičkách) a když jí tam vrátil, tak chytl věnec, uhasila sem to, ale vosk byl rozteklej na pomníku.... tak sme přelezli zeď a šli sme zhulený domu ber to s humorem .-))
Tragicus
18. 02. 2005
Dát tip
Mas tam celkem velkou logickou chybu: Kdyz by nebyl clovek svazany nebo zavreny v rakvi nebo jinak ochromeny, tak by mu nedelalo problem padajici hlina. Nereknu, kdo by se mu na hlavu padla rovnou hlina na cely hrob, ale z textu vyzniva - "a na níž další dopadá" -, ze padala po davkach, tedy by to musela byt sakra velka hromada. Take: "já se snažím pohnout rukou, která je zabořená v hlíně" ... :] To by hlinu musely udupavat ti mrtvi, aby se s ni nedalo pohnout a jeste by musela byt smichana s rychletuhnoucim betonem... Dale se mi nelibi " odsuď ". Zaverecna pseudomyslenka... "Není radno rušit mrtvé v noci. Chtějí mít klid. A když ho nemají, dokáží se mstít…" Tu bych z tama oddelal, cele to dava do uplne jine roviny. Spatne, samozrejme. Bez ni by to mozna melo nadech tajemna. Proc vlastne bezel na zacatku? Tos asi zapomnel dopsat. Ale ctivost byla celkem dobra.
Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru