Pilot v bouři

I.

Och, Bože, znám jednu dívku nádhernou,

Ta vidí ve všem, co se třpytí zlato.

I když přijde a všechny obchody jsou zavřené,

Stačí slovo, a vše co chce ona dostane.

Teď bez žertů, ta dívka si kupuje cestu do nebe,

Snad se jí, troufalé, na té cestě nic nestane.

Má duše, přestaň se trápit velkou bolestí,

Pro tu dívku, když ti nebude patřit její srdce nevinné.

Ha, to se lehce řekne, ale je to pro mne velké neštěstí,

Protože já stále toužím jen po ní, po ní jediné.

Zvlášť když zrovna ta stezka z drobných oblázků,

Po které tak rád z rána chodívám,

Vede k domu nádherné dívky z obrázku,

Té, pro kterou se tolik modlívám.

II.

Nepochybně, miláčku, byl jsem slepý (z lásky),

Ale vždyť ten pocit zdál se být skutečný.

Ach musím se teď smát, jak jsem byl hloupý,

Vždyť co se zdá jen sen je nevděčný.

Vše na co nyní pohlédnu rázem zhnědne,

Jak žár mého srdce pálí zem.

Vystřídala se však hnedle,

Nenávist s láskou co plála silně v něm.

Necítím nenávist k ní, jen ke všem ostatním,

Protože duši nenávistnou mám.

Teď vlastní vinou zase nikam nepatřím,

Zase jsem v těch sračkách na vše sám.

III.

Nechť Luna osvítí moji tvář a hvězdy vyplní mé sny.

Chci být cestovatelem v prostoru i čase,

Mít možnost být, kde jsem byl, prožít předchozí své dny.

A zopakovat každé slovo?

Och, Bože, znám jednu dívku nádhernou,

Ta vidí ve všem, co se třpytí zlato.

A sedává večer nahá pod Lunou

?a kupuje si cestu do nebe.