/mimo jiné bych tě chtěl co nejvrúcněji upozornit, že nejsu profesionálni kritik, ňi redaktor amatér, čili moje kritika bude jenom z poyice vobyčejnýho, a momentálňe trošíčku mentálne indisponovanýho čitatele/
-to je jinej prolog
s takovým jsem se
ještě snadt ani nepotkal /alespoň si nespomínám/
-snadt..jenom../jsem vopilej jak brum/..pěkně stavanej je ten první odsek, pěkne nihilistickej a samovražednej a tak, když o to de z tohoto hľediska, však, inu, tu myšlenku..co to v sobě nese, já bych mnoh radši přijal v jiném hávu../ne snadt, že bych teď běžel a šil tvejm pocitúm ňáký nový pěkný obleček/..v jiném hávu..abych neřek, nemyslil, nenapsal..to co jsem napsal /a co jsem napsal?jako brum, promiň/..ták..tak tedy navostro – a proč pak lezeš na pranýř, a pročpak křičíš a držíš a pročpak zatínáš nehty do dlaní, břečíš?..hrdostí, či zvykem, bezmocí či vzlykem..ublížeností a bezprávím snadt..?di do prdele a nebreč, mňě poteší /a s velikou pravděpodobností to bude za*-já vím, že * je velký prd, ale přeci jenom../, kdybys napsala, jaks ráda odhopsala do lesa, do hory, nazbírala dřevěnná polena, dala se v neděli na náměstí do stavby něčeho, nejsoucího nápis z krve,-GILOTINA, a všeckých, čo by řekli jenom měkké ň vo tem, že snadt je ňěco v nepořádku, všeckých by si dala do svejch spisú-vo tem, jak přišli vo nohy a vo jazyky, vo spostu krve, potu,slin..ten *, bych ti pak snadt udělil, snadt..záleželo by na tom voblečku..v kterém by je zastihla ta úžasná smrt /jako brum, promiň, a ber ohled a ber na zřetel/
-jojojo, múj systém mých rádoby „kritik“, které nejsou ničím víc a ničím míňn než projevem oplzlosti bytí mé existence /sám nechápu co pšu/, tak ten systém /abych se vrátivš do púvodné konstelace mé té existence toho býtí..brumbrum../ nemá systém..
.. a..co budu co, já, vysvětlovat..že ano, ja hodnotím moje kritika moje kecy brá,
sa mi to jaks
spojilo do
hromady a vzišlo krásné dílo
v správné to konstelaci
ve vztahu k mé ňyńější situaci mne
mého mne
*/jen jim sviňím jen jim dej a../
kočko..nedokážeš být jiná jako jsi, nemusíš /a musíš/ se nutit být takou jakou být nebudeš..ale..JSI to TY a JSI ČlOVĚK,takže aspoň jenom..nepíchej sama do sebe, ale křič, hlasněji a hlasitěji, ať..všichni od bolesti ohluchnou..!
..a to, že „člověk, kto je víc“ nechám ohleduplňe bez povšimnutí, stejňe vím, co vím..
..a to, nu, že ten přiblblej * ti to nemá šancu vzít
/..i tak skúr naopak../
/snadt jenom múj podvědomek, ten, co nemá lidi rád, si vzal do hlavy spomenout toho nejvícnejšího člověka vytrhnutšivho z kontextu/
..du ja spát, bo jak jsem si přečet, co jsem ti napsal, vidím, že noha je daleko od paty /i když je vobojí má-to tělo, inu, to zas žádalo korekturu/, du to vyspat
brú noc
Písmák