Okamžik

"Zvláštní svět" ... ukazuje různé tváře.

Mizí a zas se objevuje...

Teplo dne rozprostírá svoje sítě

a lidé jsou jak hlavolami....

jednou je dáš tak, otočíš je sem a tam, někudy protáhneš...

a máš je rozluštěné...

Taháš za nitky těl.

Vládneš všemu co kdys chtěl.

Obrazy na zdech se baví.

Plačou, křičí vzteky....!

Žárlí na iluze krásy.

Protestují proti všem druhům lásky...

Bezejmené tváře co visí támhle, kousek, na zdi v rohu

těžkopádně leží v křeči stesku.

Křehká něha proplouvá deštěm,

šedá vlna prachu ze spálených srdcí,

dusí, hnije navěky v nás...

Vzpomínky dávných věků

opouští vše z nenadání...

Touha skutků nevšedních 

ubíhá jak přesípací hodiny.....