Něco o lásce

Dobrý den.

Včera jsem strávil skoro celej den
s mym nejlepšim kamarádem a byl jsem
rád,že jsem si s nim mohl zas po dlouhý
době popovídat.
Témata byly různý - práce,fotbal
(ten Nedvěd má ale smůlu co?),kamarádi
a taky padlo téma,které zajímá všechny
a to bez rozdílu věku a pohlaví,a to
téma je láska.

Proč vůbec člověk chce,dá se říct,že až
vyžaduje,aby ho měl někdo rád? Já nevim!
Fakt nevim,protože pudy v tom nehrajou
žádnou roly.Sex se provozuje i bez lásky
a potomstvo se dá bez lásky udělat taky.

Všichni lidi,a já nejsem výjimka,chtěj,
aby je měl někdo rád a byl mu oporou.

Ale já jsem i v něčem jinej.
V tý mý pětině věku jsem ještě ani jednou
nepoznal pravou lásku.Nebyl zatim ještě
nikdo,koho bych pustil do svýho srdce.

Teď se mi jeden človíček dostává pod
kůžy.Ale je tu jeden problém,a to že se
hádá mozek se srdcem kvůli tomu jestli jí
to mám vůbec říct.

A proč? Tak to vim přesně.Já se nebojim toho,
že by mě odmítla,ale bojim se toho,že by mě
neodmítla.A v tu chvíli se zase bojim 2 věcí.
Za prvý - bojim se toho,že tomu člověku
ublížim.
A za druhý - bojim se toho,že mě ten člověk
zradí. 

Tak teď mi prosim odpovězte na dvě otázky -
1.Proč chce člověk lásku,ikdyž ví,že se
  bude trápit.
2.Jsem normální?

No jo - Láska to je nemoc zlá .......