nemluvně

I.

vtěsnala jsem se mezi výboje noci

a tvému úsměvu chystala

úhybný manévr          už nevím

jestli je stud do klopení očí k zemi

v 00.28

noc po předělu

zůstala ještě krásnější

se sněhem na klopách

lžu si a podvádím

 

přemýšlela jsem         že

říkat si dívko z Amazonky

by bylo náročnější –

uplavala bych ti za oceánem

v korytu hustším

než samotná jíška noci

tmavá a připálená ode dna

a došla k závěru:

 

bude lepší

když ti budu

 

nemluvnětem

 

 

II.

 

členitost tvého těla

je uvnitř –

tolik poloostrovů;

výběžků z moře a do něj

jsem ještě nezahlédla

smočila bych prsty

cudně se obnažila

a stala se jedním

 

z nových kontinentů

 

III.

ve skle suchá zrna

ale přeci – dívám se po kruzích vody

vzlykoty jazyku –

malého a roztodivného plátu

v bažinách po rozmluvě

dialekt v dialogu zatoužen

se skládat

do holých míst

zapřu jinotaje

 

ani kámen

co pětkrát žbluňknul

do přírody opatřené sklem

tvrz rozpáral

 

není bez významu

 

 

s ním přišli lidé

---