Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSoud
02. 03. 2005
0
0
1590
Autor
Dart
Tak tohle jsem psala k naší divadelní hře
Nic už nemá smysl. Vůbec nic. Ztratila jsem vše! Ale proč? Přoč to tak musí být? - Vždy jsem si myslela, že umřu jako stará vrásčitá babička. Připadalo mi absurdní, žeby smrt mohla přijít dříve, ale proč odkládat nevyhnutelné? - Já už nemůžu. Prostě končím. Tak dost! Copak to nechápete? - Nemám sílu pokračovat. Napřed maminka, potom spolužáci a teď celý svět! - Je toho na mě moc. Tak proč dál žít? Jaký to má smysl? Mučit se, dívat se jak jsou ostatní šťastní, zatím co já trpím! Možná, že v životě budu mít pár šťastných chvil, ale nevykoupí to bolest kterou cítím. Je snad jedno jestli žiju 16, nebo 50 let. Nechci už víc trpět. Prostě ne! - Kdo rozhoduje o tom, kdy život končí? Suď a buš souzen! Já vynáším rozsudek nad sebe samou. To já jsem kat i soudce. To já jsem odsouzena na smrt svou vlastní rukou, vlastní vůlí! Já, ne oni.
souhlasím s výše napsanými kritikami.
Přesto jsem chvíli věřil. Hlavně na počátku jsem si nebyl 2x jistý, jestli se Dart náhodou nechce opravdu zabít.
jestli to má být nějaká zpověď, pak mám pocit, že volíš nešťastnou formu, protože je to spíš spousta nakupených kňouracích vět bez nějakého spojujícího prvku a výseldný dojem mě spíš rozladil, než by mě nutil nějak o textu přemýšlet a hledat v něm nějaká ukrytá poselství (jsou-li).
Né spověď to není. Jsou to myšlenky schizofrení holky, která ztratila vše a nemá sílu pokračovat dál. Pouze přiblížení pocitu.
no právě to přiblížení pocitu se u mě nějak nedostavilo...není tam nic, čím by mě text upoutal...chybí mi atmosféra
Je to text ke hře a padesát procent tvoří hudba, světlo a podání. Ale jinak dík za názor. Vážím si ho