Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seS přivřenými víčky
23. 11. 2000
7
0
2502
Autor
jorel
Dnes umíral člověk.
Měl přivřené oči, takže to vypadalo, že spí.
Ale on nespal, neboť věděl, že když zavře oči, tak usne a už se nikdy neprobudí.
Jak se mu přivřená víčka chvěla únavou, světlo jež propouštěla, tančilo na rozšířených zorničkách a v mysli umírajícího vytvářelo fantaskní obrazce popelavých barev.
Tu se najednou mezi nimi zjevila lidská postava.
Byla zahalena do světložlutého plátna a stín za ní měl zelenavý nádech.
Chvíli mlčky stála a upřeně hleděla přímo do nitra otřásajícího se posledními vzdechy.
Potom nesmírně jemným gestem pokynula.
„Pojď sem.“ vytanulo mu na mysli.
„Nevím, jestli chci.“ zněla odpověď.
„Na světě se mi líbilo a rád bych se ještě vrátil ke svým dětem a vnoučatům, a ani manželka by nechtěla, abych odešel.“
„Jak chceš,“ odvětil příjemně hlas, „- vol sám, ale zvol si rychle, abych tu dlouho nečekal.“
„Dobrá.“ řekl umírající a zavřel oči, aby se zamyslel.
Tohle je .. dostalo mě to (TIP)!! Všechna místa, na nichž jsem se trochu zasekl, zavál svým dechem ten závěr. Mocně mocný !!