Krátké povyražení s oříškem v řádcích

Hra

Šalinou do bílého pole,
A pak courat po okraji černého,
Co dlaždice to socha,
Hrubě tesaná do dřeva,


1621

U Týnského chrámu

Krouží supi nad věží
A sníh je míjí v pádu
Tak končí ti, co se nekoří
A hrozí svému pánu


Je tohle jaro?

Jedna sněženka, oprášila závoj od smetí,
Vlaštovka, ten snílek modrý, jí nevěří,
„Jaro je tu!“ – křičí tak,jak kytky láteří,
Nedělá si těžkou hlavu, ptáček, uletí.


Smích

Ale přece! Ač v dobrém rozmaru
brzy jsem začal přemýšlet,
přišly-li haldy mého štěstí samy.
Slzy jsem odsunul na později.

Co stalo se tak zábavného?
Pokořily chmury jen paprsky jara?
Smích, ten nepotřebuje důvod.




V případě, že jste se ani trochu nepobavili, dovoluji si předpokládat, že „fígl“ předcházejících řádků vám unikl. Zkuste se prosím zaměřit na první písmena nebo slova veršů. Těm z vás, kteří si všimli, děkuji a omlouvám se za nedůvěru .