Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNavždy sama doma
17. 03. 2005
1
0
920
Autor
Ludka
Náhle pocítila chladný závan. Rozhlédla se. Věděla, že není možné, aby v jejich domě byl průvan. Pochopila, že není sama. Nestalo se ovšem to co se očekávalo od desetileté dívky. Nedostala strach ba naopak měla radost. Věděla, že rodiče a její sourozenci se ještě nemohli vrátit. Z těch snobských parád nikdo nemohl odejít dřív než v deset a bylo teprve devět. Z jejího uvažování ji vytrhlo vrznutí dveří. Teď už věděla jistě, že dům nemá jen sama pro sebe. Chtěla se vrátit zpět do své krásně vyhřáté postýlky, ale zvědavost ji přemohla. Opatrně sešla po schodech do přijímacího salonku. Nikoho neviděla, přesto slyšela kroky. Rozhlížela se kolem sebe. Nikdo tu však evidentně nebyl. Srdce ji tlouklo jako o závod. Uvědomila si, že to nebyl moc dobrý nápad. Po pár vteřinách, které jí připadali jako hodiny ucítila hnilobný zápach. Cítila jak jí prostupuje celým tělem až do morku kostí. Byl stále silnější. Opatrně se otočila. Za sebou však viděla jen černo černou tmu. Tmu která bodala do očí. Rozhlížela se, teď už měla srdce, které tlouklo jako pominuté až v krku. Tma, která ji obklopovala byla nesnesitelná a zápach a chlad byl stále silnější. To bájné neviditelné stvoření bylo někde blízko. Blizoučko. Teď už neměla ani sílu se pohnout. Pomalu nenápadně otáčela hlavou. Najednou ze tmy vyskočilo velkého a mohutného a shodilo ji to k zemi. Její tělo .leželo bezvládně na podlaze. Už nikdy se po domě nerozezní její smích. Nezažije svou první lásku, neuvidí své děti běhat po zahradě. Bude jen tak ležet až přijde zbytek rodiny. Domem se rozezní matčin křik a pláč jejích sourozenců. Nebude mluvit, slyšet, plakat, jíst… Nebude moct nic, protože je MRTVÁ…
To je fakt, když si to čtu teď tak to vidim.Ten konec je hroznej. Zkusim to předělat.
No postrádá to alespoň trošku racionality a taky ten konec není moc dobře napsanej, zkusil bychto předělat. Obsahem tahle povídka zapadá do zdejšího průměru, ale zpracováním (zejména zpracováním konce) spíš do podprůměru...
moc mě to nevzalo. možná je tam pár docela dobrých vět, ale celek na mě nepůsobil ani strašidelně, ani vtipně, ani jakkoli jinak. přijde mi to hrozně ohrané, jediné, nad čím se čtenář podiví, jsou pravopisný chyby
i tak přeju hodně úspěchů v další tvorbě
držpata to řakl za mě, příště to bude jistě lepší, zkus víc přemýšlet nad zápletkou a pohrát si s atmosférou, ať čtenáře vtáhneš.