Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVoda
Autor
MilanH
Pod slovem voda si hned představím Dyji. Pamatuji si na ní ze svého dětství, kdy jsme ještě bydlel v Pasohlávkách. Na řeku tekoucí moravskými rovinami. Na její klidnou hladinu ozářenou slunečními paprsky.
Jako malé dítě jsem byl do ní zamilovaný. Ta možnost ponořit se do jejich vod a nechat se unášet proudem, to v sobě mělo něco napínavého a dobrodružného.
Pamatuji si rovněž na jeden ranní letní slunečný den, kdy jsme spolu s tátou šli cestou vedoucí lesním hájem směrem k Dyji. Tu atmosféru rána mám ještě pořád v sobě. Ranní rosa se leskla na vysoké trávě, která rostla kolem cesty.Vzduch prosycený její vůni a prozářený ranním světle oranžovým slunečním svitem. Ticho přerušované pouze tlumeným ptačím zpěvem.Do toho se před námi objevila Dyje, volná a klidně proudící z mlžným oparem nad hladinou. Tekoucí v mé dětské fantazii až někam do vzdálených zemí, plných záhad a tajemství.
Řeka ve mě navozující pocit očisty a atmosféru neopakovatelného okamžiku. Mající schopnost neustálé proměny.
2 názory
Vzpomínky z dětství jsou vždycky silné. Když jsme jako děti chodily s dospělými na procházku ven, pokaždé jsem mluvili o tom, co se děje v přírodě. Nikdy to nebylo tak, že bychom mluvili jen o něčem jiném a okolí by bylo pouze jako kulisa. Pamatuju se, jak jsem vhodila klacek do vody a ptala se, kam dopluje. :)
Mám ráda všechna místa v přírodě, kde vidím život - tedy řeky, jezera, lesy, louky, hory, pokud nejsou příliš pusté. Všechno se proměňuje, jen u té vody je to vidět nejrychleji podle toho, jak svítí slunce.