Poezie dříve narozených

Jiøina S.

Zavonìl vítr.

První májová stébla se klenula z parapetu,

Tøásní homole už nejsou ani na horách.

Cukrovary…

jako souzvuk chimér našich životù a koncù.

Vnuèka mi léèí rány z bojù.

Je sladká.

Její oèi mi dodávají sílu vidìt vìci v kontextu.

Jsem sama, ale vím…

že je..

ing. Milan F.

Ratolest zlatavých proudù z øek

Mi dlouho budem

prahy

stavìt

Podepsaný pamflet nezradíme

Jsme zdravý roèník

Aè již s leskem

bledne kinofilmem.

Andìla B.

Jablko náøkù maternic

Ta slovanská øeè žije

A pak že neudìlali jsme tu nic

Když vidím mládí,

 synovec, se po pøedsíni myje

tajnì pláèi…radostí i srdcem.

Dávám mu makovou buchtu sebou do lavice

Bude sedìt

Jako mi jsme sedávali

V dubových lavicích první republiky

Než zaèal Hitler pravdu válet

Z vysokého kopce

Než pošlapali vùkol kraj

Bylo dobøe v èeské kotlinì

A já mìla ještì otce…

 Zdena F.

Už nevím, kde jsem!

Už nevím, proè jsem!

Jsem sama.

Nikdo neslyší mùj bolestivý náøek.

V nemocnici Na Františku

poslouchají mše.

Hroznì se bojím

a nohy bolí

po støepinách cest.