Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDo míru věží...
27. 03. 2005
1
0
1271
Autor
Woey
Jako bílé duny,
peřeje se bílé přes ně valí,
prsty perem pohrávají,
otisknou duši na papír.
Na list sněžně bílý,
jako ty duny- písmena se v nich zrcadlí,
vlny peřejí je smyjí
a ke mně se už nevrátí.
Jako ty duny-
sníh na nich v vedru leží
a mění s nimi ráz
teď tak a pak jinak zas.
Tam někde moje duše běží,
daleko ode mne...pryč.
Až do míru věží!
rozhodně zajímavá - hl ze začátku - ale - není to as zrovna to, co by mi chutnalo pro čtení ..
( se omlouvám )
nejvíc se mi líbí první strofa, pak tomu už asi moc pocitově nerozumím.
takovým hrůzným krkolomům jako "v vedru" se raději vyhnout:)
...na mě to hodilo takovej ten těžkej ruskej žal se všim všudy, a já to sežral celý. Tip.
vcelku hodně se mi to líbí, ale nerozumím poslednímu řádku, pokusíš se mi to vysvětlit, prosím?
no to by mělo znamenat, že duši ztrácím, ale nemělo by mě to bolet, protože ona konečně najde svůj klid(mír). Stačí to takhle? :-)