Pu-erh

Modrá se přelila ve zlatavou,

šedá se zvedla jak slon,

Agáta má nálada těkavou,

a všude zas pitomej shon.

Lidem házet hrách na stěnu,

pro víno žiju zas já,

snad si na měsíc vzpomenu,

až půjdu dneska večer spát.

Piju si pu-erh večerní,

tečou tu černé pochyby,

umění dělaj jen lidi bláznivý,

já netvořím pro šedavou zlať.

Mě múza se vážně nelíbí,

je spoutaná tím, co ukoval čas,

já odhodím veškeré pochyby,

a zlatavou ať vezme si ďas.

Proč snažit se vytesat 8.div,

když můžem se dole smát,

komu se tohle moc nelíbí,

tak ať jde raději spát.

A spát!..

a spát…

a spát….

.. a Vše zašlo za svůj zenit..a se samozřejmostí si myslí, že zítra opět vyjde. A to, co opravdu vyjde, o tom, co v úžasu zjistí, že už nevyjde, řekne, že to není nic jiného, než smůla, nedostatek štěstí…..Štěstí je neuchopitelné, nikdy a nikdo ho nemůže ovládat..proč? „Protože ho mám v kapse“, zašeptá si každý chodec, jenž je sám…Sám ...tak sám, jak to jen jde, když vycházíte na svou každodenní pouť života.

.