Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNechávám se...
Autor
Kaba
Vždycky jsem záviděl těm lidem v parku
tamhle…za tim křovim
jak tam sedí u ohýnku
když koukám z okna
když nechám oči koukat
a pak si podepřu rukou hlavu
dívám se střídavě do tmy a na silikon,
kterym jsem před čtyřma rokama ničil cesty mravenců
nebo to bylo před třema rokama?
sem tam se nutím k pláči
někdy to jde – pak je póza dokonalá
někdy ne
to je pak člověk jako zmraženej komp,
kterýmu nikdo nechce zmáčknout reset
Swedenbergovo území
tak sedim, jak Case v baru a řikám v dlouhejch večerech
tak…a co teď?
jakobych právě na pískovišti vykouzlil ze suchýho písku bábovku
inspirace se převlíkla do dýza vohozu
a já ji tak věřil!
Vy byste mi odpověděl, pane profesore,
však jste měl pokoj plnej knih a spoustu obrázku Catherine Denueve
stařecký vrtoch?
těžko!
tu židli vám jako vždycky přisunu ke skříni
pro pivo? Dojdu
Ale, pane doktore, anima sem anima tam,
díky za primární scénu a návody jak k sobě,
tak jsem vám poslal pohled, plnej optimizmu a vhledu
až z dalekýho piku
jako že já, a jako že Teď a Tady
no a pak se vrátim
abych si nechal nakopat prdel
sám umim bejt jakž takž U Hanze a u netu
a to je trochu krize
nemyslíte?
před třema rokama bych ještě věděl, kdo jsem a kampak že to asi…
teď vim, že hovno smrdí
a to je tak všechno
ty lidi u toho ohně jsou Tak spolu,
baví se o věcech, různejch,
a je jim dobře
„Tohle bychom měli“
„Tady se zastavíme“
a smích, ten je důležitej
No?...no…? O čem já to chtěl vlastně psát?
něco o věčnech tématech?
Třebáááá….Laska
neboooo…beznaděj
tak to by nešlo
dneska k sobě zkusim bejt fér
a ušetřim se možnosti póz
stává se…
a pak jsem se šel podívat za těma lidma
do toho parku
abych se s nima pobavil
a voni by mi poplácali po zádech
a řekli, s úsměvem
to bude v poho
to my řešili taky
ale teď víme…
je totiž takový jedno tajemství
to když ti povíme
tak se plácneš chlape do čela
za hlasitýho „Jééé, no joo vlastně“ :o))
a světe div se (jak s oblibou píšu)
když jsem do toho parku v noci šel
byla tam jenom posraná lampa