Alkoholik leje rum kamsi jak ho napadne

Alkoholik leje rum kamsi jak ho napadne. Bloumá městem jak na vandru kde než by něco našel rád by se spíš jinýho zbavil. Čeho zrovna by se to týkalo jemu jedno, kdyby se stratilo aspoň něco z čeho by cejtil ůlevu. Pak si vzpoměl že se může třeba vychcat. Okolní chodci ho nevzrušují, jistě taky párkrát močili tak už by mohli vědět jak se to dělá a nevšímat si. Dutý postoj z uspokojení někde ze dna trubice jež doznívá až do hlavy, aspoň něco. Opět co teď, jak všední, moc neubylo a pocit neustává, světla naháněj depresi doby a jistěj přítomnost radosti života v mezilidí, nechci bejt sám i přes svoji samotu. Na ulici mám přece jen pocit rodiny. Je velká a rozhádaná jak má bejt. Nikdo snikym nemluví, jen vyřizuje nutný události a udržuje kodex rodiný lásky. Chce se mi hm zvracet, už to kleslo spátky. Gut. Žádný překvapení se dnes neděje. Všechno se hejbe jako kdyby všichni věděli co maj dělat a přitom hrajou tiátr bůhví pro koho, šašci. Ty si taky šašek, no jo, odpadky to je tvoje. Prase. Nechutný prase. Sednu si na lavičku než si odpočinu, domu daleko a nonstopka nikde. Pak se musim podívat ještě za roh tam by něco mohlo bejt. Já bych spal až bych brečel………..hmm……….h…. to je dutost…..uf….e.

---