Úchylka

Viděla ho a věděla, co má na srdci. Věděla to a děsila se toho. Nechtěla to vědět. Radši utekla, než aby se k tomu musela vyjadřovat. Běžela dlouho, potom nasedla do tramvaje a jezdila a jezdila. Byl to její zvyk už od doby studií na vysoké. Prostě ji bavilo jen tak jezdit a dívat se. Dneska ne. Dneska bylo všechno jinak. Přišel v černé.

Když jí bylo 16, jezdívala s kamarádkou po celé Evropě. V každém větším městě měla "kamaráda", který jí platil všechno, na co si vzpomněla. Jen doma nikoho takového neměla, takže se až abnormálně těšila na prázdniny, až zase veme bágl a pojede třeba do Říma, do Paříže nebo jinam, kde ještě nebyla.
Pomalu ji to ale přestávalo bavit, a tak jedny prázdniny zůstala v rodné vlasti a sjížděla vodu s nějakými šílenci. Nikdo jí ale nic neplatil, takže ji to moc nebralo.
Potom se seznámila s klukem, který patřil ke Svědkům Jehovovým, nebyla ale schopná vzdát se všech svých šminek, takže tohle taky nebylo nic pro ni.
A pak dlouho nic. Už si skoro myslela, že bude muset začít štrikovat ponožky, aby se nějak zabavila. A právě v tomhle nudném období života poznala Daniela.
Zalíbil se jí na první pohled. Byl fakt krásnej. Přesně její typ. Dlouhé hnědé vlasy, bradka, hnědej kabát a dost velkej cvok na to, aby v zimě nosil kraťasy a v létě teplý svetr.
Pohodář ale svým způsobem divný. Nedokázala to vysvětlit. Prostě tak působil. Bylo to něco, co se nedalo slovy popsat. Nevěděla, jestli to bylo charisma, obrovská síla osobnosti nebo něco jiného, co ukrýval za nádhernýma hnědýma očima. Dneska už to bohužel ví.
Zamilovala se do něho. Opravdově a šíleně, jak to dělají ty bárbíny a puberťačky. Ona byla oboje, takže si to mohla dovolit. Ale on se na ni ani nepodíval. Nechápala to. V té době si myslela, že stačí hvízdnout a všichni kluci z okolí sto metrů šťastní přiběhnou. On ji vůbec nebral na vědomí. Musela se vetřít do přízně jeho kamarádů, začala navštěvovat stejná místa jako on, za chvíli mu byla všude v patách. A všude se na něj usmívala, dělala oči, pohazovala vlasy, nosila minisukně a vysokánské podpadky, a myslela si, že je úplně neodolatelná. Byla trapná.
Nakonec je dohromady svedla náhoda, jak už to v takových příbězích bývá.
Vynášela odpadky, utrhlo se jí ucho od igelitky se šlupkama od brambor a všechno se to vysypalo na chodník. Zrudla jako rak. On šel náhodou kolem a pomohl jí utéct, aby to nemusela uklízet. Přiznal se jí, že se mu líbí, ale když ho tak naháněla, připadal si jako lovná zvěř, což se mu moc nelíbilo.
Tak to začalo. Chodili spolu dlouho, objížděli Evropu, plánovali společnou budoucnost, milovali se. A hráli si na senilní důchodce, co už jsou spolu příliš dlouho. Byla to jejich oblíbená hra.
Jednoho dne ji Daniel požádal o ruku. Zdráhala se, ale potom otěhotněla, tak se vzali a žili spolu šťastně hrozně dlouho. Stárli spolu a milovali se. Když Danielovi zemřeli rodiče, byla to pro něj hrozná rána. Sesypal se, ale ona mu pomohla a společně to zvládli, přestože už to nebylo jako dřív. Dan se změnil.
Potom odrostly jejich děti a oni si pořídili psa. Teda vlastně fenu. Daniel si to přál. Myslela si, že jednou bude chtít mít štěňata.
Že se spletla, poznala jednoho dne, kdy se neočekávaně vrátila dřív z práce. Pusinku, jak fenku pojmenovali, slyšela kňučet už před domem. A když vešla do ložnice, uviděla, proč byla tak neklidná. Daniel ji znásilňoval a tvářil se u toho mnohem blaženěji než kdykoli předtím s ní.
To zlomilo prozměnu zase ji. I tehdy jezdila tramvajemi až do noci. Když přišla domů, už tam na ni čekal, strachy šílený, a že jestli si to přeje, dá Pusinku pryč. Usmála se na něj a dovolila mu, aby si Pusinku nechal. Byl to jeho pes a on ho měl rád, i když trochu více než je obvyklé. Stále ho milovala a ten čokl jí taky přilnul k srdci.
Tak si teď s Pusinkou hráli oba. A Pusinka vzkvétala, očividně nebyla proti. I jejich vztah byl v rozkvětu, aspoň do doby než navrhl, že by si mohli koupit domek a pořídit si pár dalších zvířátek. No, navrhl, on ten domek prostě koupil a přestěhoval je, když byla v práci. Docela hodně se bála. Přece jen je Daniel zoofil a tolik zvířátek na něj působilo přímo magicky. Nikdy ho ale nepřistihla a co oči nevidí, srdce nebolí.
A tak tam spolu žili oba šťastně a s nimi Pusinka a ovečky Páťa a Máťa, a slepičky Puťka a Ňufka, a prasátko Dee a králíčci Pat a Mat, a taky tam měli krysy, ale ty nebyly pojmenované.
Ji to ale pomalu přestávalo bavit. Ona byla až ta úplně poslední, před ní byla všechna ta ohavná zvířata, která začala nenávidět a ze kterých se jí začalo dělat špatně. Rozvedla se s Danielem a odstěhovala se zpátky do města. Nechtěla to, ale Dan těmi zvířaty žil, a byl to vlastně on, kdo jako první navrhl rozvod a druhý den si přivedl krávu Lízu.

A teď stojí před jejími dveřmi nového bytu a prosí za odpuštění. Domeček vyhořel do základů a jeho zvěřinec s ním.
Od rozvodu milovala oheň. To teplo, které z něj sálá, barvu...
Je pyromanka!