Zvláštní sen

Zvláštní sen

V ranním šeru malého prážského bytu v Jablonecké ulici na Proseku se rozléhal drnčivý zvuk budíku.Čísi ruka po tmě našmátrala zdroj hluku a na chvíli se rozprostřelo blažené ticho Milan byl majitel a současně jediný obyvatel malé garsonky v panelovém domě.Dopřál si dvě minutky slastného lenošenía potom rozsvítil stolní lampičku u své postele Postavil v kuchyni vodu na čaj a potom se zavřel v koupelně.Ručičky na cifeníku budíku nemilosrdně odměřovaly čas,bylo za pět minut pět hodin Když se vrátil z koupelny zalil si čaj vroucí vodou ,pustil si rádio a již oblečen usedl za stůl ke snídani.Milanovy bylo osmatřicet let a za celou dobu svého dosavadního života neměl žádnou vážnou známost .Částečně za to mohla jeho plachá povaha,díky které se špatně seznamoval.Tu zakrýval pod maskou nepřístupnosti.Pracoval jako dělník v nedaleké tiskárně a kromě práce se věnoval jen svým koníčkům.Sbíral známky,chodil na ryby a občas si zahrál s kamarády billiard.Zvykl jse na samotu a byl přesvědčen že by nikdy nedovedl svůj způsob života vyměnit za teplo rodnného krbu .Dnes ráno stejně jako každý všední den vstal před pátou hodinou ranní,aby stihl do šesti hodin nastoupit směnu ve fabrice.Když za sebou zavřel hlavní dvéře panelového domu světlo probouzejícího se sychravě jarního dne jasně prosvětlovalo celou ulici.Vydal se směrem k autobusové zastávce a přepadl ho zvláštní pocit že všechno není v pořádku.V té ulici něco chybí ,cosi co je její součástí,široko daleko tu neparkovalo jediné auto,žádné neprojíždělo kolem .Čistí chodníky a všichni výjimečně disciplinovaně odklidily své auta z ulic,aby nepřekážely pomyslel jsi Milan .Procházel ulicí a cestou míjel pouze cyklisty a chodce.Po celou cestu k autobusové zastávce nepotkal jediné auto. Napřed ho napadlo že díky vysokým hodnotám emisí ve vzduchu jde zase jednou omezen provoz To však ihned zavrhl ovzduší bylo až nezvykle čisté.Snad nikdy ve městě nezažil tak přímemné ráno. Lidé bez spěchu a nervozity mířily ke svým cílům s úsměvem na tváři a po čistých ulicích projížděly na kolech dýchajíc čistý vzduch,který byl oproštěn od smoku z výfuků ze špatně seřízených motorů,některých aut.Místo hřmotného hučení projíždějících vozů,byl. slyšet ptačí zpěv z okolních stromů.Skutečně velice příjemné ráno ,ale kam zmizely všechny ty auta?Překvapení stíhalo další a Milan ve svých úvahách málem minul místo,kde vždy stála autobusová zastávka.Ale žádnou nenašel jen čistý neporušený chodník.Zmatený Milan nevěděl co se stalo ,věděl jen že teď se musí pospíšit,aby přišel do práce  včas.Fabrika byla nedaleko,ale píchačky by ho mohli nemilosrdně obvinit z pozdního příchodu. V další ulici potkal souseda ze třetího patra z domu.Konečně se všechno dovím pan Novák má přeci auto jistě mi vysvětlí tu ranní záhadu.Pomyslel si když ho zavalil všemi svými otázkami.Pan Novák si ho vyslechl a ze zvědavostí v očích mu odpověděl otázkou "a co že jsou to ty auta?" Milan neměl dost síly,aby odpověděl.Bez rozloučení opustil svého souseda a jako ve snu pokračoval v cestě do práce.Nevěděl co si má o tom myslet .Co se stalo ?V jakém světě jsem se to ocitl?Cožpak auta skutečně neexistují a jsou jen výplodem mé bujné fantazie?Již byl před branou fabriky ,když uslyšel zlověstný zvuk sirény,která oznamovala začátek směny.Příjdu pozdě řekl si a kvapem dobíhal do vrátnice Zvuk sirény byl protivnější a protivnější,zesiloval až se mu zařezával do morku kostí.A náhle bylo ticho Milanova ruka nachmatala potmě budík a přerušila ten otravný zvuk.Byl čas vstát a vyrazit do práce.Do ulic chladného ráná plného aut smogu a spěchajících lidí.