Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Tak nějak podle Lauba

07. 12. 2000
5
0
1691
Autor
Valéry

Gabriel Laub: Rozdíl mezi generacemi je pouze v tom, že každá skáče na jiné špeky. Valéry: Citováno nepřesně, smysl odpovídá.

       Barry Snow vstoupil do sálu, a tisková konference začala. Pět minut dostali kameramani na pořízení snímků pro světové televizní stanice. Barry Snow zahajuje nové koncertní turné, událost vzrušující mladé lidi na celém světě.        „Tímto albem chci oslovit každého. Abychom si uvědomili jak ničíme planetu, která je naší Matkou. Že zároveň ubližujeme i sami sobě, tomu nádhernému v nás, své jedinečné nezaměnitelné identitě!“ Barry Snow vyslovil myšlenku, která za několik minut oběhne zeměkouli. Rovnou z tiskové konference odjel na stadión, kde se bude odehrávat první koncert.        Koncert zahájil Barry písní o lesích. Obludné stroje lámou stromy, a drtí jako zápalky. Lidé je nahrazují dálnicemi, mřížemi na tváři Země. Vzápětí po nich jezdí sem a tam, hledají co zničili. Stadión tiše naslouchal, desítky tisíc rukou se pod silou Barryho hlasu našly, a spojily v jedinou bytost. Objímali tak svoji Planetu, vyjadřovali jí pokornou lásku, prosili o odpuštění. Zapomenou na zbytečnosti kterými se obklopují, budou se o ni starat jako o růži, jsou za ni přece zodpovědní. Přibližně v téže době v několika zemích světa, nastupovali tiskárenští dělníci na noční směny. Stovky tun papíru a tisíce litrů barev mají připraveny. Celou noc budou tisknout plakáty pro následující koncerty Barryho Snowa.        Další píseň hovořila o dětech, které neznají radost. Nikdy se nenajedí dosyta, chlapci dostávají do rukou zbraně místo školních aktovek. Na obřím plátně se za Barrym Snowem odvíjel videoklip. Vyhublé černé dítě, asi desetileté, s nohama jako hůlkami, spojenými velikými klouby. A ty oči, ty oči, které nedovedly číst ani psát. A přece v nich bylo strašné vědomí o životě a smrti. Vědomí jehož existenci na Zemi ti kdo se dívali jenom tušili. Zachvěli se pevným odhodláním. Už nedovolí aby děti umíraly hlady! Od této chvíle všechny děti na světě kolem sebe musí nacházet jenom lásku a bezpečí. Ty oči stály producenta několik týdnů práce a miliónů v dolarech. Zaplatil jimi desítky odborníků svých profesí. Jedni napsali scénář, jiní našli vhodné dítě, další objevili ještě nikdy nezfilmované exteriéry africké přírody. Stovky hodin nalétali piloti vrtulníků, když je dopravovali z tunami materiálů z místa na místo. Jméno světově proslulého režiséra bylo zárukou že se náklady mnohonásobně vrátí.        Jiná skladba vypovídala o lidech samých. Neumí prožívat lásku, darovat cit, naslouchat svým blízkým. Proto nakonec umírají zapomenuti, dřív než skutečně zemřou. Když píseň dozněla, stadión tiše opakoval po Barrym přísahu: Budeme prostí, budeme mít svá srdce otevřená pro všechny lidi kolem sebe. Budeme si pohlížet navzájem do očí, a číst svá přání aby náš život byl krásný a naplněný. Píseň umocnily světelné efekty, lasery a reflektory zamířené na oblohu. Kreslily na oblacích symboly přátelství a lásky, srozumitelné všem lidem na světě. Toto byla práce psychologů, odborníků na primární signální soustavu, a podprahové vnímání člověka. V přesně definovaném okamžiku rovněž technik ve vzdálené elektrárně stiskl tlačítko. Řídící systém, který pohltil stovky let životů svých programátorů, vytáhl o několik centimetrů grafitové tyče z nitra jaderného reaktoru. Stěny nádoby se zachvěly vnitřním tlakem. Kabely vysokého napětí v délce stovek kilometrů ztěžkly protékajícím napětím.        Jedna z posledních skladeb mluvila o sobectví, ctižádosti, spěchu, neschopnosti zastavit se, smát. Lidé jsou stále víc automatické stroje, otroci přikovaní k veslům kteří nevidí moře. A všichni zpívali společně s Barrym. Zlomíme moc soukolí tohoto odlidštěného světa, vezmeme jej do svých rukou. Aby se stal místem harmonie a radosti. Místem kde lze žít a milovat! V tu chvíli přijel na parkoviště u stadiónu policejní vůz. Jakmile koncert skončí, na naprosté přednosti vyveze limuzínu Barryho Snowa hustou městskou dopravou na letiště. Rovněž v tu samou chvíli, se na letišti spojil letový dispečer s kolegou na tisíce kilometrů vzdáleném cílovém letišti. Přes družicový systém propočítali letovou trasu Snowova soukromého letadla mezi tisíci jiných letadel. Barry Snow vnukl miliónům nádhernou myšlenku volnosti a přirozenosti. Pracovaly pro ni dlouhé měsíce tisíce lidí po celém světě. Propojení nesčetnými viditelnými i neviditelnými drátky a přesnými pravidly, jako nechybující soustrojí. A jsou dál na sebe nepřetržitě napojeni.        Turné ovlivnilo celou jednu generaci, stalo se v historii moderní hudby mílníkem, o který se historikové opírají když píší svoje dějiny lidstva. Barry Snow do nich vešel.


FLO
07. 06. 2001
Dát tip
Ehm...vykalkulovaný hraní na city. Slavný osobnosti. Je to něco jako když herec nebo známý zpěvák přispěje na dětský domov nebo psí útulek. Dělá to pro to, aby se zviditelnil.To je blbý.Průhledný a trapný.Ale ať to dělá z jakýhokoliv důvodu, pomůže tam, kde je potřeba.Takže můžeme to zazlívat? Povídka je to pěkná, jo, je nad čím se zamýšlet.

Valéry
12. 01. 2001
Dát tip
IVANOL: Bohužel tě musím zklamat, Barry Snow do dějin vešel, neboť hlásání dobra pro výdělek je jedním z těch Laubových špeků. Ohleduplnost a tolerance: Možná jsem se nepřesně vyjádřil. Já vidím problém v tom že člověk je v moderní společnosti přinucován aby byl se choval jako dokonalý výkonný stroj, a na druhou stranu vybízen aby se nenechával ničím svazovat, byl osobnost, člověk se svobodnou vůlí a bohatým emocionálním životem. Když si pomůžu příkladem opět z medicíny, pacient čeká na operačním sále perfektní zákrok, ale dotyčný lékař by právě chtěl prožít nádherné emoce se svou milou. – Vždycky dáme za pravdu pacientovi, a lékař si tedy života ke kterému je vybízen nikdy neužije. Chtělo by to jakousi ohleduplnost a toleranci společnosti k jedinci, že jeho výkon nebude vždycky dokonalý. Jako další příklad uvedu rozvojové země, a například i země evropského jihu, kde žijí lidé s tou mentalitou spontaneity a bezprostřednosti, ovšem právě za tu cenu že se někdy pacient svého lékaře nedočká. ????? Co je správné.

Valéry
11. 01. 2001
Dát tip
IVANOL: Myslím že mám stejný problém jako ty. Ty ohromné možnosti dnešního lidstva, a ty ještě hroznější následky jeho činnosti. Dá se například vývoj v medicíně obstarat jinak než na pozadí supervýkonné ekonomiky, s dopady na Zemi které to sebou nese? Může moderní společnost když má poskytovat člověku perfektní služby být taky ohleduplná a tolerantní? Barry Snow jistě vešel do dějin jako kladný hrdina, neboť přece hlásal dobro? :-)

IVANOL
11. 01. 2001
Dát tip
Děkuji Ti za Tvou odpověď, ale znovu jsi mne přinutil reagovat. NECHCI:-)), abys říkal, že vstoupil do dějin jako kladný hrdina, když bychom měli cítit, že je to příživník vývoje. Na druhou stranu souhlasím s tím, že bez reportáží ze zbídačelých zemích bychom ani netušili, jak jsou na tom někde na světě blbě. Jenže návrat na stromy a do jeskyní také není to správné. A co je to ohleduplnost a tolerance společnosti? K čemu? Může být společnost, tedy MY, ohleduplná třeba k ekonomickým subjektům "tvořícím" svět a zároveň tolerantní k tomu, jakým způsobem tak činí? Myslím, že ohleduplnost a tolerance jsou v tomto případě nikoli synonyma ale protimluvy. Teď mne napadá, že může být zároveň ohleduplná i tolerantní, ale pak mi tam něco chybí. ŘEŠENÍ ! Ne v Tvé povídce, ve skutečnosti.

IVANOL
10. 01. 2001
Dát tip
Popsal jsi kontrasty doby, ve které žijeme. Sám se přiznám, že jsem v Tvém díle nejprve hledal dobro, a přitom jse si začal uvědomovat zlo. Jenže, co z toho plyne? Mám prodat počítač, na kterém píši tenhle ohlas, protože ...? A jak Tvůj hrdina vešel do dějin? Jako oslavovaný nebo nenáviděný? Fuj, teď si uvědomuju, že si to napsal dobře, když se musim tahle ptát!*§*

Sadaf
07. 12. 2000
Dát tip
.......no, klobouk dolů... Víš, to ,jak populární osobnosti ovlivňují naše mozky, je přesně v tom, jak jsi napsal v úvodu. Nicméně: Kdyby si ta spousta lidí nedala tu práci najít ty hladové, nešťastné, chudé a přežívající, tak by jsme o nich možná ani nevěděli, kdyby vůbec neexistovali, tak by jsme ani nevěděli co je to bolest a utrpení... Ti lidé , kteří pracují ať zž v tiskárnách , elektrárnách a všude jinde, vydělávají peníze, kterými živí svoje rodiny... Já vím, není to jednoduché a také mě štve, když zrovna ten, který bere tolik peněz , že je nemůže ani utratit, mluví o lásce, uvědomění a já nevím o čem ještě... Pomáhat je strašně složité a ještě strašněji jednoduché, ale málokdo to dokáže... Člověk asi potřebuje iluze, vlastně ne asi, potřebuje iluze. Iluze o tom, jak je všechno spravedlivé a jak těm zlým, panečku, jednou ukáže... Nevím, co dodat, snad jsi mě pochopil(a)... Je to moc krásně napsané a myslím si, že tvoje dílo vyvolává (a ještě vyvolá) přesně to, co vyvolat mělo a má... Totiž debatu a zamyšlení se nad sebou samými... Mír, slunce a lásku... Tobě... Všem...

Cavalera
07. 12. 2000
Dát tip
Když jsem to začal číst šlo mi mrazení po zádech .. nakonec se musím přiznat, že jsem čekal trochu jinou, možná hlubší pointu, ale taky jsem ji prostě z Tvých slov nepochopil, ačkoli máme možná na mysli tu samou .. To nejhorší co byznys tohoto tipu dělá, je že útočí na nejcitlivější, na nejintimnější city člověka a přitom jeho jediný cíl je zisk .. prachy, za které si užije to, proti čemu zpívá .. Když už Sadí nadhodil tu debatu ... další z věcí, ktwerá mě štve je např: Do Čech se sjedou hvězdy z NHL beroucí peníze, o kterých se nám ani nedokáže snít .. tyto hvězdy miláčci lidí, zde uspořádají exhibiční zápas a za předražené vstupné a vyberou částku, kterou věnují na dobročinné účely .. jistě pozitivní věc .. ale .. Na konci zápasu oznámí slavnostním hlasem notář, že předává šek o 50 tisících Kč nějakému dětskému domovu a mě se chce brečet. Tyto hvězdičky berou tuhle sumičku zhruba za jedinou hodinu a sem se přijedou předvést a tvářit se humanitárně, když z fanoušků vyberou směšných 50 tis. Stydím se za ně!

Sadaf
07. 12. 2000
Dát tip
Přesně, Cav, a vlastně i těch 50 tisíc jsou peníze ze vstupného, tedy naše peníze... A i kdyby náhodou nebyly, tak si pamatujte, že ta "hvězda" si to stejně odepíše z daní... To je právě podobné i tomu, jak se někteří umělci tváří, co svým humanitárním koncertem dají na nějaké účely...lidi, PROBERME SE!!! Vždyť tohle všechno platíme my diváci!!!!! Fuj, teď jsem si ulevil.....

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru