Bázeň

Bojím se Tě zeptat, jestli víš

co cítím, když mé oči na Tvých spočinou.

Nevím, zda moje city pochopíš,

a tak zůstávám sopkou nečinnou...

Bojím se Tě dotknout, abys neutek

před mými náhle projevenými city.

Nevím, zda mám právo na skutek,

jenž možná zdál by se být bez příčiny...

Mám strach s Tebou mluvit, neboť mám

podivnou představu o Tvé prchlivé duši.

Nevím co dělat, a tak si povídám

s anděly, jenž zdají se být hluší...

Mám strach z Tvých neznámých gest,

nejsem si jistá, co které znamená.

Nevím, zda mohu se Ti do života vplést,

zda nebude má láska opět zraněná...

Bojím se, že než stačím něco udělat,

tak zmizíš se vším, co se mi tak líbí.

Chci věřit tomu, že jednou budeš mít rád

tu ženu, která Ti pravou lásku slíbí...