Touha v kupé

Samotni v přeplněných ulicích. Roztouženi na nádražním záchodku. Roztroušeni v podsvětech svých mozků. Jen bílé kalhotky v silonové černi tvé sukně. Mocná nerozvážnost dole mě přivazuje k tvým lesklým střevícům. Ne! Prozatím mi stačí spalovat si oči. Proč si, děvko, třeš ta stehna? Nevinnost tvého úsměvu mě žene k šílenství. Nač myslíš při pohledu na mé rozpaky? Dojímá tě bezmoc? Podporuješ ji! Záměrně víc rozsvítilas´ světlo na konci Tunelu domnělých rozkoší. Kamenný obličej chránil mé bezmoci, teď taven je posedlostí. Naposled mě dráždíš paprskem výsměchu. S dalším tvým pohybem světlo mizí... Budiž tma v mém výhledu do života. -----

---