Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŽivotní zkušenost
Autor
evalota47
Už když jsem se narodila byl to ohromný zážitek.
Vzpomínám si,že z teploučkého a bezpečného pelíšku mě začala pudit jakási síla,která se vemlouvala do mé podivně vzrušené dušičky sladkým,ale naléhavým hlasem:"No tak děvčátko nespi,je konec sladkého lenošení",a ten hlas nabýval na intenzitě, právě tak jako mé rozrušení ,když jsem nastoupila cestu za světlem,které jsem náhle zahlédla někde v dálce před sebou:"Spěchej,musíš do světa.Čeká tě život a věř mi nebude to procházka růžovým sadem.Jen tvrdá škola a práce a dost často i pár facek,a nejen od života",kulím oči a námaha mi svazuje ruce,já se snad ven nedostanu,ten hlas mi pořád hučí v uších,"neboj bude v tom i ta trocha štěstí a lásky.A taky - jak si usteleš tak si i lehneš,chceš li dobře žít musíš se hodně snažit.No tak na mě netřešti ty kukadla a makej už je to jen kousek."
Světla je čím dál víc a já jsem už tak utahaná,že když po mně hmátly čísi ruce nadechla jsem se a začala řvát jako jako tur.Divíte se? Po tom co mi ten hlas hustil do mé malé makovičky?Nehledě na to,že vás hned kdosi strká pod sprchu a šťourají se vám něčím v puse a taky v nose - brrr a v uších taky. No to je tedy vážně přivítání.Jééé to je příjemné - po všem tom plácání a přehazování mně zabalili do něčeho úžasně měkkého a voňavého.
Trochu jsem se uklidnila a pak ucítila měkkou náruč - že by máma?Něco horkého mi steklo na tvář .Slza štěstí.Její něžné měkké rty mě přivítaly do našeho světa. Zamžourala jsem očkama a pod dojmem toho silného zážitku špulím ústa a zatínám pěstičky.Bože , to je nádhera,báječný pocit,sladké teplo. To je přece máma - štěstím jsem zvrněla a dychtivě chňapla po něčem vystouplém a vonícím jako mana nebeská.Byla mi nabídnuta první světská krmě.
Ten tajemný hlas,který mně tak naléhavě vyslal do života , vážně nelhal.Již od prvního okamžiku jsem se musela učit.A to především naučit se sát a při tom dýchat a taky ještě polykat - udržovat zkrátka ten správný rytmus abych se, pravda,tou úžasnou dobrotou nezadusila.
Vážení život je vážně nádhera.