Cvičitelská

Venku padla tma jak jablko,

jen nakousnout, bylo by hříchem,

tys stromem mým a tak daleko,

týden přeplout, víkend vybraným cílem.

Tolik týdnů ještě budeme zrát.

Čas starší ciferníkem, ručičkami,

ubíhá rychle jak se mu jen líbí.

Tak trapně stejně, těkami pravidelně,

stejně plynule, jak voda v Labi.

Kolik dní ještě budeme toužívat.

Tma hustá jak smetana mourem barvená,

kam dohlédnout v kraji jen oko smí?,

temná přítmí domů tichem zhoustna,

moje nitro pro bloud se bojí, strachem se mstí.

Tolik nocí sám musím usínat.

Až bude ráno, okno spojí mě se světem,

slunce jara mi udělá blaho v metalu jazzonitra,

libido dokáže, že štastnější jsem tím pádem,

když slunko s Tvým úsměvem spatřím již zítra.

Kolik hodin proběhne až budu Tě vídat,

každý den

a

celou noc?