Recyklovaná prázdnota

píšu tenhle dopis

abych zamaskoval tu prázdnotu

co se dere do oken

sem šťastnej ve svý době, ba co víc

šťastnej ve svý igelitový tašce

i tak dál brečim nad hrobem

s rukama v kapsách potácim se bombardovanym městem

to oni

poslali mi otisky svejch prstů

na korespondenčním lístku

a čekaj odpověď

ale já zůstávám v evropě

jako v pasti

občas se zastavim na přechodu

rozhlídnu se kolem a nic nejede

to oni          vždycky oni a jenom oni

pořád měněj čas

abych už nikdy nic nestihl

oni          jejich tučné hordy

 každej den

pohltěj dalšího dřevěnýho člověka

dalšího na podpal

což je mi vlastně úplně jedno

jo, a píšu tenhle dopis

červenou fixkou

protože jiná barva by mi nepasovala k blůzičce