Protektorial

Podzimní odpoledne. Barevné listí podbarvuje pocit nejistoty. Hotel Protektoriál byl nyní prázdný a z pokoje číslo osm bylo slyšet podivné šumění. Chvíli, co chvíli se ozvalo slabé: „Uááááááá“…“Je vám něco?“, ptala se pokojská přes zavřené dveře. Zevnitř se ozvalo tiché: „Ne, nic. Děkuji.“ Po dvou hodinách se dveře otevřely, Adam omráčený chvilkou vlastenectví vypadal jako po dávce heroinu. Sešel pomalu ze schodů a začal se lehce klepat. Majkrofunny se rádi přemísťovaly, a nikdy´s nevěděl, kam. Prošel kolem recepce, byla vyzdobená umělými kytkami a mladou dívkou. Vzpomněl si na svou manželku, nadšenou Protektorantku, uniforma jí taky slušela. Došel až ke kontrolní bráně. Čeněk stál opřený o nefungující telefonní automat a kouřil Malprotky, když byl malý, kouřili s Adamem suchou trávu na poli, vzpomněl si na to, kdykoliv si zapálil.
Podívali se na sebe, Adam si lehl na zem a začal se otáčet ve směru hodinových ručiček a křičet: „Otoč se, otoč se!“, zatímco jeho přítel, velitel strážných vojsk pro potírání vlastenectví, mlčky přihlížel, jen cigaretu, kterou kouřil, odložil. Nesmyslnost jejich jednání byla podmíněna strachem obou mužů z prozrazení. Že Adam má pod stejnokrojem tričko Svobodné Česko, Sparta v rámci Venezueli (jediná země, kam nedosáhnou), Čeňkův strach, že oni ví, že on to tuší.

---