O co tady jde?

Původně jsem nevěděl, do které kategorie tohle dílko zařadit. Rozmýšlel jsem se mezi blbůstkou s indispozicí. Nejvíce se mi však líbila blbůstka, ale přez to prosím, neberte to jako blbost.

Byl krásný letní den a Jack si to právě řinul po dálnici. Jel pomalu protože věděl, že má dost času. Ostatní ho přejížděli s ťukáním na čelo, ale nic si z toho nedělal, byl na to zvyklý. On Jack nikdy nikam nespěchal. Najednou si všiml, že málem přehlédnul svůj exit, jak si tak prohlížel okolní krajinu. Rychle dupnul na brzdy až se mu hlava naklonila prudce dopředu. Už se chystal zatočit, když tu náhle do něj ze zadu někdo narazil. Taktak si stačil uhlídat svůj pruh, protože se mu zadek stočil doleva ve smyku. Oba zůstali stát uprostřed cesty. Ve stínu nízkých stébel trávy a vysokých stonků sedmikrásek. Tu a tam do výšky vyrůstal stonek jitrocele či pampelišky. Stíny stébel dopadaly na silnici tak, že místy vypadala jako pruhovaná zebra ztrácející se ve změti stonků. A nad tím vším svítilo slunce, protože byl krásný letní den. ‘To zas budou řeči.’ Pomyslel si šnek Jack, právě když otáčel hlavu, aby se podíval, kdo to do něj zase napral ze zadu. Měl s tím stále potíže, neboť se vždycky našel nějaký uspěchaný blázen, který do něj naboural ze zadu. ‘Voni chvátají a chvátají, ale aby se taky dívali na cestu, to je ani nenapadne!’ zalamentoval si v duchu pro sebe Jack. Pak se ohlédl, aby videl, co se stalo. Za jeho dlouhým ocasem se ve zvířeném prachu matně rýsoval obrys nějakého broučka, vypadal dost pochroumaný. Á.. už ho poznával, to byl přece zběsilý Hary. Místní švihák hovnivál, vždycky nosil ty nejtmavší sluneční brýle, aby vypadal tvrdě, všichni menší brouci se ho pak báli, protože si mysleli, že má tak velké oči proto, aby všechno lépe vyděl, avšak jak vidno efekt brýlí byl spíše opačný. ‘Snad se mu nic nestalo’ opět zapřemítal Jack a zvolal: „Jsi tam vzadu v pořádku?“ Netrvalo to snad ani vteřinu a ozvalo se: „V pořádku?!! To jako myslíš vážně jestli jsem v pořádku? No jasně že nejsem ty debile! Lak na brejlích mám celej vodřenej! A hlavně moje hovno! Vidíš co jsi provedl? Vždyť je celé na kusy. Hovínko moje, hovínečko, ty můj miláčku, pojď sem, však já si tě znovu uplácám, jen se neboj.“ A začal holýma rukama splácávat svojí trusovou kouli. „Kdo mi to zaplatí, ty všiváku, pochybuju, že na to máš! Víš co stojí sehnat takovejhle matriál? Cos dělal ty kriple?! Kdo tě učil řídit?....“ Nadával Hary na Jacka a při tom se na něj letmo díval skrz obroučky svých brýlí, vyplněné černými střepy. Když ho Jack uviděl, došlo mu náhle úplně jasně, o co tady vlastně jde. ‘Beztak tu jde o hovno.’ Řekl si pro sebe, potom se pomalu otočil a řinul si to dál. Za zády se mu přitom ztrácely nadávky klečícího hovnivála, který při tom stále horlivě pokračoval ve splácávání svého miláčka. Jack pozoroval krajinu a kochal se její krásou. Vůbec mu nevadilo, že minul svůj exit, a že nestihne to co chtěl. Měl najednou větší radost ze života, jak se tak rozhlížel kolem sebe a viděl tu krásu. Byl totiž krásný letní den a slunce svítilo.

---