Území Královny 4

Možná že zvířátko bojuje s větrnými mlýny. Co Vy na to?

Chřtán Královna:     "Rád bys Mou hru vnímal                    Mi službou nezavázán ?                    To snad víš, že nejde                    dej Mi, co žádám !" pocit:           Teď už není jako tehdy,                    kdy chaoticky beze smyslu                    marnivé dny                    míjely se                    i na sebe narážely. anděl:          "Já tě varuji !                    Jí nabídni jednou                    a bude žádat stále více                    a ty upsán jí nic neodmítneš,                    protože budeš těmi houslemi                    jen hudbou žít v jejím zajetí                    od noty k notě cvičit si tě bude                    být ji poslušný                    až k vyčerpání do úplného konce                    k smrti marnosti." pocit:           již slůvko po slůvku                    dýchané ve víru snů                    se schovává do sebe                    choulí se do obětních dnů                    Již vzdech ohně                    z útrob svým plamenným jazykem                    chutná si nabídnutou potravu.                    Již v sykotu bolestí strach vzrůstá                    a chřtán lační po soustu                    a již vášní po smrti zvířátka,                    když náhle se spojí jeho slovíčka                    v tiše úpěnlivou modlitbu. zvířátko:       "Královno nade mnou,                    jenž mezi své poutáte mé smysly                    Buď vůle Vaše                    a já Vaši chuti zalahodím                    jen nesnězte mě hned                    takhle pouhého jako ničemu                    a stravte i mou duši.                    Prosím, prosím o spásu                    zadržte hřích mé smrti.                    Ne, né nechci vám utéci.                    Přál bych si pochlubit se svoji prací.                    Přál bych si být smyslnější.                    Neboť takové veliké je vzrušení                    ležet na Vašem území                    a milovat Vás.                    Proto se všeho svého vzdám                    třeba pozbudu rozumu                    a rád                    zřeknu se i potřeby svého těla                    aby láska k Vám                    v mé duši, co nejlépe zněla                    poslechnu                    za to co můžu dám." anděl:          "Ta cena je strašná.                    Mezi zdmi nárazy                    ti bude skučet vítr,                    dáš-li ji vše                    tvá duše bude prázdná.                    Taková je tvá láska ?" pocit:           Krvavé růže z trny                    na poli války                    už rostou vášní                    a jejich hlavy                    už vznešenými ideami                    se rozpínají                    a oplývají vůní                    plny víry                    královniny krásy. Královna:       "Tak běž a se svým andělem jdi válčit !" zvířátko:       "Anděli mlč !                    Tvá slova jsou v mém srdci šíp.                    Tvůj rozum, tvé varování jen dráždí cit." anděl:          "Už jsi takové.                    Jsi hloupoučké.                    Jsi střílené omylem                    Braň se šípům !                    Proti nim buď obrněné krunýřem !                    Odervi si Královnin ze srdce !                    Nech zacelit si ránu v koutku                    Na ni zapomeň !                    Nedráždi si tělo pro svou choutku                    Rychle opusť tohle území !                    Odejdi !                    Nechtěj být vinen cizí rozkoší !" Královna:     "Toho se neodvaž !                    Krutá je má láska to nezměníš                    Ach, ale nešťastné zvířátko                    na zadní postavit se neumíš." pocit:           Vřava a bubny duní.                    Plaší poplach                    vojáci ostnatých růží.                    Zmatky odnikud nikam                    utíkají před nimi.                    Skrýt se spěchají.                    Už se blíží jejich kroky.                    Už jsou tady.                    Spokojeny, jak nahánějí hrůzy. zvířátko:       "Anděli vidíš sám, že nemůžu                    chci schoulené zůstat při zemi                    Ať si mě Královna třeba umlátí                    Tasím své ostří na tebe,                    že taháš mě za uši." anděl:          "Všichni andělé se ti změní v čerty,                    když k jícnu sopky                    zamíří tvé kroky války                    pod tebou zpátky žhavé lávy                    začnou téci                    Nebojíš se, že zpopelnatíš ?                    Dým a jiskry . . .                    Co tě bere ?                    Jaký je to cit                    Co tě žene ?" pocit:           Necitlivý pálí domy.                    Neslyší řev uvězněných zvířat.                    Neslyší křik újmy.                    Oheň studeného srdce jde se ohřát. zvířátko:       "Královno, jste něžně krutá." Královna:      "Zvířátko, ty srdcerváči." zvířátko:       "Anděli, jsi čertem." čert:            "Jsi v pekle ztracené." zvířátko:       "Tak ať je mi teplo." Královna:      "Bude ti horko                    Nebudu tě požívat syrové." pocit:           Vojáci nechali za sebou zející otázku                    Jak se zachránění zachrání ?                    Pak spustili střelbu.                    Některé tím od otázky ušetří. Upadlý anděl čert pro sebe:     Krutost byla krutostí                    a něha něhou.                    Nenávist byla nenávistí                    a láska láskou.                    Lež byla lží                    a pravda pravdou.                    Byl jsem anděl.                    Ty protiklady smísily se                    ve výbušnou směs                    a vzniklo peklo.                    Je to krutost                    a zároveň něha.                    Taková nenávist                    a zároveň láska.                    Tím spolu s lží                    je pravda. čert:            "Zasažené šípem štvané zvíře                    vnímáš lásku jako pohlazení                    a přitom bolest                    Svět se ti před očima točí.                    Máš v tom zmatek.                    Kdo je krutější ?                    Královna a nebo její vojáci ?                    Čí je to válka pro jaký ideál ?                    Skrze své utrpení vojáci cizí neslyší,                    protože ctí Královnu, že je překrásná.                    Ona je vírou                    pro ni vše zlé přežijí.                    Odpověz mi !                    Je víra strašná ?                    Je morální ?                    Je užitečná ?                    a nebo peklem zavání ?" zvířátko:       "Čerte dost !                    bolí mě z tebe hlava." čert:             "Co je to duch ?                    Kde je všeho toho celého Bůh ?" zvířátko:       "Bohyní je přeci Královna." čert:            "Pche, fanatická horečka." pocit:           Královna usíná                    vysoko na nebi v peřinkách.                    Tak kouzelně se na zvířátko usmívá,                    že se touhou rozeběhne,                    ale ne to ne,                    ono je v želízkách. zvířátko:       "Tak se podívej                    Támhle je vidíš                    Zdají se jí o mně sny                    Zlá královna sladce spí                    Zamkla si mě                    Abys mě neukrad ty šejdíři                    Pssst nerušit." čert:            "He, He trhej sebou škubej sebou                    chřasti řetězy                    Máš moje milé tuhý spánek.                    Řvi si na lesy.                    Vůbec ničím blbé zvíře                     nemůžeš ji probudit." zvířátko:       "Cos ji to ty vrahu uděl ?" čert:            "Tebe je málo přizabít.                    Pojď vysvobodím tě z okovů.                    Andělé ti zpívají." zvířátko:       "Ty hajzle nech mě být." pocit:           Když anděl od zkázy odděluje ideál                    čert mu to pěkně v kotli zamíchá,                    co nového z toho vzejde as                    a šklebí se jak anděl dál se namáhá.                    Ani anděl ani čert                    z nich nikdo není sám.                    Nikdo by tak ani nedýchal                    ani oni ne.                    Samotní jsou loutky duše bez srdce,                    otravují dech.                    Tak nelze se na ně spoléhat.                    Samotní jsou vrazi.                    Buď vystrkují svatozář                    a nebo rohy odtamtaď,                    kde v plnu nejasností                    samotné zvířátko se ocitá. čert:            "Zvíře nevíš, co bys samo chtělo                    Věříš bludu,                    Který se ti právě před očima rozplývá                    zažeň nudu                    osvoboď se                    a jsi-li silné své ostří tas." zvířátko:       "Proti tobě !" pocit:           Čáry máry šmach                    Zvířátko, že se nepostaví na zadní ?                    Hm a kde jste to slyšeli ?                    Před královnou to má jistě strach,                    ale před čerty . . .                    Ať neodvažuje se nikdo                    Královnu mu upírat.                    Smělý rytíř ve zbroji                    vzývá samotného ďábla,                    aby s ním síly poměřil.                    Taková je láska ke Královně moc                    Dívají se na to hvězdičky                    a věčně nezdá se jim velká dost. čert:            "Aha                    malinkému zachtěla se pohádka                    takže čáry máry fuk                    Ostří změň se v tužku                    a štít v list                    a teď můžeš si jít                    chrabrý rytíři                    svou Královnu nakreslit." zvířátko:       "Zákeřnost tu rytíři neznají                    ti bijí se jen rovnými zbraněmi                    podfuky činí zbabělci                    Boj se boje srabe,                    já se vrátím silnější" pocit:           Mlha při zemi,                    mlha mezi vysokými zdmi,                    mlha v prázdnu příšernosti,                    mlha tápající touhy                    Královno, kde jste volá.                    Tolik si přeji zlíbat Vaše nohy. čert:            "Cha, cha jsi směšně nahý                    běž si kreslit a buď hodný"                    Paprsky obtěžkávají sny řetězy                    před sluncem mlho musíš utéci                    Styď se za své kalné myšlenky !                    Schovej svou duši před všemi ! čert:            "Schovej se do lesů do houštin                    proklaté zvíře !" zvířátko:       "Ještě sice nevím jak,                    ale zabiji tě to přísahám !" čert:            "Už jsem celý ustrašený" zvířátko:       "Buď !                    a vůbec                    běž pryč !                    Rušíš.                    Chci být samo.                    Chtělo bych si kreslit." čert:            "Stojí ti to za to                    tak řekni !                    Není lépe,                    když zazpívají andělé." zvířátko:       "Od tebe už ani slovo Ne!                    Královno vím, že si se mnou hrajete                    Dotýkáte se mých strun                    svými drápky.                    Hezky si mě ladíte.                    Neruš čerte !                    Buď už tiše !                    Pociťuji Královniny tóny.                    Tápám po nich.                    Zvykám si na ně                    Stahují mě do příběhu.                    do vzrušivé rezonance." čert:            "Blbost zvíře vymýšlíš si                    horko je ti                    Nakresli si zimu." pocit:           Déšť, lije se chladivá voda                    v nitkách z nichž korálky kapek                    spadají do louží                    Déšť je seslaná síla,                    která probouzí                    je hojivá látka,                    co prostupuje vším zraněným a léčí. čert:            "Proč přečmáral jsi obrázek ?" zvířátko pro sebe:    Jak jen čerta umlčet ? pocit:           Vzdor od dna vzhůru                    strhává duše krutě                    sám ukrutný k sobě                    nával v páře vzruchu,                    horká pěna vášně.                    Vřava nenávistí v síle                    vervou řinčí zbroje.                    Bublá, bije válkou                    Nechce znát své meze.                    Naříká si, sténá láskou                    víra kotle.                    Pod polibky deště                    tiše, tiše spíš.                    Divoce jen piš své sny !                    Uhas oheň svými písmeny! zvířátko pro sebe:      Královno smazal mi Vás čert,                    ale až ho zabiju . . .. čert:            "Tak ještě než mě zabiješ                    podívej jak tvá lázeň víří překotně                    Tvé housle půjdou do kotle." Spánek pocit:           Smyslů sen                    beztvará kaše všeho,                    ten stínů sten                    nocí vzdouvá závoj.                    Snadnou, tak lehkou lež.                    v tichu by rád spánek.                    Jenže,                    ozývá se „Běž !“                    ke Královně                    dál za jejím cílem ! Královna:     „Neustávej, řeš !                    neklid, co probíhá tvým tělem                    - tvá krev                    vznět tvé mysli                    v tvé skráni mých radovánek.“ pocit:           Z duše bere dech                    popelná nad bělostí tma.                    Ach jak se lepí vjem                    ze strachu, ze sebe,                    co dá poznat Královna.                    Z černě ticha hrad,                    nasvítá                    červení mocný drahokam                    Kouzly zakletá                    jím stávají se zvířátka. zvířátko:       „Královno: Váš obraz                    rozkolísán na hladině tuh                    drží hráz                    a slzí ve mě.“ Královna:     „Dokaž, že jsi poddaný můj                    a na místo pláče                    přines mi číši                    své nezkalené krve.“ pocit:           Hlasy, hlasy prostupují.                    Blíží se a ubližují                    v chrámě.                    Plaší-vyhánějí-nenechají                    odpočinout mysl                    v klidu na svém místě. zvířátko:       „Královno: Přinesu                    vše, co opojné Vám připadá.                    Vždyť už ani jinak nemůžu                    Zem hoří mi pod mýma nohama.“ pocit:           Vstává zeď                    vědomá si své váhy. hlasy:           „Stůj, stůj dál již nepokračuj.                    Běž od těch stěn!                    Pálí!                    Rychle Od nich utíkej!                    Sic na tebe zlá doba dolehne.                    Svádí.                    Temná mysl ohromuje tě.                    Ochromená-závislá                    možná snad zůstane,                    ale spíš usmrtí tě tenhle pád.                    Všeho nech! Už zde neokouněj! Běž!“ zvířátko:       „Královno: Ano přinesu                    Vám své víno ke rtům                    i kdyby v cestě by mi stál                    sám pán ďas.“ hlasy:           „Chi-chi cha-chá                    Na tvé cestě stojí Královna -                    tvůj pán strach,                    Vládne ti a vzrušívá                    Královnina past.                    Zvířátko ty neobstojíš -                    slabé jsi tak ach                    a zbabělé -                    Stejnak zdrhneš tomu,                    a to ať                    si co chceš nyní namlouváš.“ zvířátko:       „Né, nebude mi nikdo říkat,                    že jsem srab.                    Jsem odvážné a jdu dál.“ pocit:           Hlasy a kameny                    samé stěny a zdi                    sunou se, jdou, valí                    Mohutní řev v nich                    až skličují.. hlasy:           „Stráže stráže!                    Právě někdo rozvrací náš řád                    Zákon ruší                    to zvíře cizí bez našich práv                    Zadržte ho!                    Sem se nesmí.                    Sem nesmí žádná drzá procházka                    Stát stát!                    zde nestrpíme žádný galimatiáš.“ zvířátko:       „Ale já jdu ke Královně                    v jedné vážné věci                    a potvrzení také mám                    Hleďte na mé zuby,                    že vás roztrhám.“ hlasy:           „Cha chá aha zase blázen                    nás přišel rozesmát.“ zvířátko:       „Chci ke Královně.“ hlasy:           „Až nám povíš o co pak ti jde.                    Jaká je ta vážná neodkladná věc?“ zvířátko:       „Nesu v číši pro Královnu svou krev.                    Zde.“ hlasy:           „Nezkalenou, že?                    A jó v křehkém a v čirém skle                    Ale né, no podívejte se                    Che,takového že by si šmudlu a patlala                    Královna sem pozvala?“ pocit:           Pliv                    a jejich smích                    odhodlanost uráží.

---