Splněný sen

„Neskákej, prosím tě!“

„Proč bych to neměl dělat? Nikomu už na mě nezáleží. Nemám důvod

žít“

„Ale mě na tobě záleží, záleží mi na tobě víc než na ostatních! Pořád tě miluju, tak prosím slez dolů. Prosím.“

„Dobře, ale jen kvůli tobě!“

-

-Probudila jsem se. Byl to jen sen. Ten samý sen co se mi za poslední týden zdál už třikrát. Honza, můj bývalý kluk, stojí na mostě. Chce skočit. Já ho přemlouvám aby to nedělal a nakonec mu přiznám, co k němu cítím. On pak sleze, obejme mě a políbí.

Je to krásný sen. Nevím proč se mi tak často zdá, ale vždy když se probudím, chci, aby se mi zdál znovu.

Bude to rok co se jsme se rozešli. Já ho ale pořád miluju, ale nikdy se mu to neodvážím přiznat. Vídám ho celkem často v obchodech, nebo při cestě ze školy. Občas zajdeme s našimi kamarády někam ven. Jsme dobří kámoši, ale já chci VÍC!

-

-

-

-„Slez dolů!“

„Ne, chci skočit!“

„Slez alespoň kvůli mně“

„Kvůli tobě?“

„Miluju tě, Honzo a nedokázala bych bez tebe žít!“

-

-

„Jani, vstávej, musíš do školy“ Mamka mě probudila z toho nádherného snu.

„No jo, mami. Už vstávám.“

Zvednu se z postele a jdu si připravit snídani a svačinu do školy.

Těším se na odpoledne. Vyrážím s Honzou, jeho holkou Lindou a s kamarády Jirkou a Eliškou do kina. Ještě ale nevíme, na co půjdeme, film vždy vybíráme až v kině.

-

Konečně odpoledne. Čekám před kinem. Jsem tu jako vždy první. V dáli vidím přicházet Jirku.

„Nazdar Jano, vypadá to že Linda nepříjde.“

„Proč by nepřišla?“ ptám se nechápavě Jirky, aniž bych ho pozdravila.

„Vona se s Honzou rozešla, řekla mu že je nemožnej idiot.“

„Chudák.“ projevila svou lítost k Honzovi.

Jirka věděl, že jsem do Honzy stále zamilovaná, sama jsem mu to řekla. Věřila jsem že to Honzovi neřekne. A zatím asi neřekl.

„Patří mu to, v poslední době se fakt chová divně.“ Tím mě Jirka dost překvapil.

Vždyť Honza je jeho nejlepší kámoš! Jak o něm může takhle mluvit?

„Hele už de Eliška.“ upozornil mě na příchod mé kamarádky.

„A Honza příjde?“ zeptala jsem se

„Asi jo, ale klidně by nemusel. Vůbec mi tu nechybí.“

Honza přišel chvíli po Elišce. Bylo na něm vidět, že se něco stalo. Oznámil nám jen že se s Lindou rozešel a ať se ho na nic neptáme.

Celé odpoledne byl ale nepříjemný. Na všechny. Nakonec se stačil pohádat i s Jirkou. Nikdy jsem neviděla dva kluky se takhle hádat. A ještě ke všemu takový kámoše.

Večer jsem na to pořád myslela. To ho tak rozhodil ten rozchod s Lindou?

-

Další den na cestě do školy jsem potkala Honzovu sestru. Ptala se mě, co se Honzovi stalo. Že se se všemi doma hádal. A nakonec se zavřel ve svém pokoji a vylezl z něj až ráno.

Řekla jsem jí o tom rozchodu s Lindou. Ona jen pokývala hlavou, rozloučila se a šla dál.

Bylo mi Honzy líto. Je to fajn kluk.

Myslela jsem na něj celý večer. Takovýhle chování si nezaslouží.

Je to skvělej kluk.

-

-

-„Honzo! Neblázni. Tak slez. Alespoň kvůli mně!“

„Ale já nemám důvod! Nikomu na mě nezáleží“

„Ale, Honzo. Mně na Tobě záleží…

-

-

-Píp Píp Píp

Probudilo mě pípání mobilu. Kdo mi může teď v noci volat?

Na displeji mobilu bliká JIRKA. Ale Jirka nikdy netelefonuje.

„Haló?“

„Jani, prosim tě! Musíš přijet! Hned! Honza se - Honza chce skočit z mostu!“

„Co?“ nemohla jsem uvěřit co mi Jirka vykládá

„Přijeď.“

Oblékla jsem se. Moc dobře jsem věděla ze kterého mostu chce skočit. Možná proto, že u nás ve městě byl jen jeden. Zato hodně vysokej.

Za tři minuty jsem byla na místě. Bylo to jako v mém snu.

Pouliční lampy už nesvítily, ale viděla jsem jek ke mně běží Jirka.

„Je támhle, di za nim a promluv si s nim!“ nařídil mi vystrašeným hlasem „Už sem volal policajty a záchranku.“

Přišla jsem až k mostu. Honza se na mě podíval a hned se zase otočil zpět.

Bylo mi jasné jak to dopadne. Za chvíli zachráním Honzovi život. Pak už budeme pořád spolu a všechno bude skvělý jako dřív. Přesto jsem byla dost vystrašená a bála jsem se, co Honza udělá.

Lehce jsem na něj promluvila:

„Honzo, neskákej. Nemá to cenu“

„Pro mě to MÁ cenu! Nikomu na mě nezáleží! Nemám proč žít!“

„Ale mě na tobě záleží. I Jirkovi. A Elišce taky.“

„Ne! To není pravda! Nikomu na mě nezáleží!“

„Honzo, mě na tobě záleží. Miluju tě, nedokázala bych bez tebe žít!“

„LŽEŠ! Všichni lžete. Všichni! Jen abych neskákal. Abyste neměli problémy s policajtama!“

„Cože?“

Nechápu to! On mi nevěří! Ale já ho přeci opravdu miluju! OPRAVDU!

Honza se pootočil. Vidím že mu tečou slzy.

„Honzo, miluju Tě..“ řekla jsem a natáhla ruku směrem k němu

„Nesnášim vás! Tebe i Jirku a Elišku. Svý rodiče, sestru a spolužáky! Nesnášim vás všechny!“

Jakmile to dořekl, odrazil se a skočil.

Nevěřím tomu. Pokusila jsem se Honzu chytit ale bylo už pozdě.

 „Nééé“.

Přiběhl ke mně Jirka a pevně mě objal. Přeji si aby zazvonil budík a já se probudila z toho HROZNÉHO snu. Ale nic mě neprobudí. Tohle je skutečnost.

Nezachránila jsem Honzu, nepomohla jsem mu. Nebudeme spolu.

Slyším houkat sirény. Policie a záchranka už tu budou. Ale Honzu už nezachrání. Most je moc vysoko na to, aby přežil. Položila jsem hlavu na Jirkovo rameno a zavřela oči. Teď bych si přála umřít. Skočit za Honzou z toho mostu.

Ale neudělám to. Nezpůsobím bolest lidem, kteří mě mají rádi.

Bolest, kterou teď cítím…