Naposledy

Naposledy je jen jednou...

Probudila se a otevřela oči. Absolutně si nemohla vzpomenout, co se stalo a cítila se velice unavená. Skrz nějaké polootevřené plastové zastřešení viděla tmavě modrou oblohu s těžkými tmavými mraky. Byl teplý letní večer. Ležela na zádech.
Když se chtěla postavit, zabránily jí v tom pevně utáhnuté pásky a řemínky obepínající celé její tělo. Malá kovová očka byla upevněna na zemi pod ní a jimi byly provlečené pásy svazující její tělo. Hlavu mohla nadzdvihnout sotva o několik milimetrů, celé tělo měla pevně zafixované, jedině dlaně a chodidla byla volná. Kvůli řemenu přes hrudník se jí těžce dýchalo. To ještě zhoršoval nějaký kus látky nacpaný do jejích úst, pevně utáhnutý. Snažila se křičet či alespoň se nějak vymanit z pevného spoutání, ale při každém pohybu se pásky ještě více zařízly do jejího těla. Po chvíli marného snažení se přestala pohybovat. Začala tiše vzlykat. Nedokázala pochopit co a proč se tak děje…
Po chvilce se rozhlédla kolem. Uvědomila si, že leží na dně nějakého venkovního plastového bazénu. V jejím zorném úhlu se nacházely pouze okraje bazénu, jeho průsvitné zastřešení a trochu byly vidět i schůdky do nádrže. Chvíli zmateně ležela a snažila se vzpomenout si alespoň na pár minut z včerejšího dne. Nic se jí nevybavovalo. Najednou uslyšela zvláštní, syčivý zvuk… V rohu bazénu zpozorovala nějakou zelenou, podlouhlou věc, jak se zachvěla. Snažila se ještě trochu nadzdvihnout hlavu aby se tam mohla lépe podívat, ale úzké řemínky, zařezávající se stále hlouběji do jejího krku, jí to nedovolily. Náhle ucítila vlhkost nejdříve pod nohama, za chvilku pod celým tělem. Vůbec nechápala, co se děje... Ale pak jí to došlo… Do bazénu začala zelenou zahradní hadicí vtékat voda. Začala sebou zmítat a i přes roubík v jejích ústech se snažila křičet. To přeci nemůže být pravda, to musí být nějaký špatný žertík, někdy jí podobné věci kamarádi přeci dělají a pak se dívají, jak se ona lopotí... Ale tady nikdo nebyl. Byla tu absolutně sama. Sama se svým životem. Snažila se vyprostit z pevného sevření úzkých řemínků a bylo jí jedno, že ze zápěstí, kotníků a krku jí začíná téct krev, ona se odsud musí dostat…
Když už se popruhy zařezávaly příliš hluboko do kůže a nedalo se to více vydržet, přestala se zmítat. Prosebně se podívala na oblohu. Muselo už zapadat Slunce, mraky na tmavě modré obloze začaly dostávat růžový nádech. Pomalu pluly po nebi a někdy mezi sebou nechaly vykouknout zatím jen slabě viditelný srp Měsíce. Kolikrát v životě se dívala na večerní oblohu, ale nikdy jí nepřipadala tak zvláštní jako dnes, jako právě nyní… Napadlo ji, že tohle je nejspíše naposledy, co něco takového vidí. Hrdlo se jí sevřelo a po tvářích jí začali stékat stříbrné slzy. Nedotekly ani k začátku vlasů u ucha, když se už dotkly hladiny. Voda byla nesmírně studená a pevněji a bolestivěji než řemeny svírala tělo, oděné jen v tmavě fialových plavkách. Snažila se osvobodit od zakrvácených popruhů, přeci se odtamtud musí nějak dostat!... Nešlo to… Z končetin se spolu s vytékající krví začal ztrácet i cit. Nemohla se pořádně nadechnout, po celém těle jí naběhla husí kůže a dostala zimnici. Voda jí pomaličku pokrývala tělo jako zhoubný plášť. Krev z ran se mísila s ledovou tekutinou, která se neodvratně blížila k jejímu obličeji. Nemohla absolutně nic dělat… Byla odkázána osudu, mohla jenom čekat, co se stane- snad nějaký zázrak a ona se probudí z toho strašného snu… Ne, na sen to bylo až příliš reálné a strašlivé.
Náhle jí do koutků očí začala pronikat voda. Rychle a pevně sevřela oči a v duchu se snažila soustředit se na něco jiného… ale nemohla se upnout na žádnou myšlenku, v hlavě slyšela jen ten skličující, syčivý zvuk hadice, ze které tryskala ta nesnesitelně ledová voda… Najednou jí pár kapek vteklo do nosu. Snažila se zvednout hlavu nad hladinu co to šlo, na bolest nedbala, přece musí zůstat ještě chvilku živá… ne, ona musí zůstat napořád živá! Tohle není možný, ona tu nemůže umřít, takhle ne!... Najednou si to uvědomila. Otevřela oči… To poslední, co kdy viděla, byla přes zvlněnou hladinu se vlnící zář srpu Měsíce majestátně plujícího na čisté, černé obloze…

---