Půlnoční vlak

   Kapky bušily do skla. V čekárně seděl již jen jeden starý muž. Výpravčí otevřel dveře, vstoupil do čekárny a sundal si mokrou čepici. Podíval se na muže, který zaujatě sledoval déšť za oknem.

  „Dobrý večer“ pozdravil výpravčí muže, podíval se na hodiny, na odjezdy vlaků a zpátky na muže. „Co tady děláte tak pozdě pane?“.

  „Čekám na vlak“ odpověděl mu ten stařec aniž by přestal sledovat déšť za oknem.

  „Ale v tuhle pozdní hodinu už nic nejede.“ Odpověděl překvapený výpravčí „Další vlak pojede nejdřív v pět ráno. Jděte domů. Musím tady zamk… „ Výpravčího přerušil hlas z rozhlasu.

  „Na třetí kolej přijede osobní vlak číslo dvě stě čtyřicet dva. Ze směru Kolín, Kolín zastávka, Nová ves u Kolína, Velim, Cerhenice a Pečky pravidelný příjezd dvacet tři, padesát šest. Vlak dále pokračuje ve směru chrchrchr. Pravidelný odjezd dvacet čtyři nula nula. Vozy pro cestující s dětmi jsou řazeny na konci vlaku.“

  Stařík se usmál

  „Přeci ještě jeden jede. Půlnoční vlak.“ Výpravčí se znovu podíval na hodiny a na tabuli s odjezdy vlaků a na hodiny.  

  „To jsem blázen. Asi jsem ho přehlédl.“

   Venku se ozvalo hlasité „iiiiiiiiiiiiii“. Výpravčí si nasadil čepici, otevřel dveře a vyšel ven. Vlak na třetí koleji, jediné osvětlené místo v zorném poli starého výpravčího. Do vlaku nastupovalo několik postav. Kapky se odrážely od čepice a pláště výpravčího. Ten se pousmál a podíval se na hodiny a na muže v černé bundě, který dobíhal vlak.

    Výpravčí dal vlaku odjezd. Vlak se pomalu začal rozjíždět. Muž se protáhl na sedačce a podíval se na hezkou brunetku která seděla kousek od něho. Výpravčí se usmál. Od jeho pláště se odrážely kapky. Od vlaku ne.

    Muž zastrčil cigaretu do krabičky a podíval se na dveře do kterých zrovna vcházel průvodčí v černém.

   „Vaší jízdenku prosím“. Muž mu podal jízdenku, kterou obratně vylovil z kapsy. Průvodčí se na ni podíval, pak na muže a s klidným hlasem mu sdělil

  „To je špatná jízdenka.“

  Muž se překvapeně zahleděl průvodčímu do očí

  „Tenhle vlak nejede do Prahy?“

  „Ne je mi líto“

  „Kam tenhle vlak jede?“

  „Pojedete s námi“

  „Kam?“ Muž se nervózně rozhlédl kolem sebe a jeho oči se zastavily na brunetce. Tekla ji krev po hlavě. Rozbrečelo se nějaké dítě a matka se ho snažila utišit. Nějaký mladík se podíval na nervózního muže. Krk mladíka byl opuchnutý a hlava v podivném úhlu.

  „Proboha“ vykřikl muž a prudce vstal.

  Průvodčí se usmál a řekl:

  „Jedete s námi. Odsud není úniku.“

  Muž vyskočil,proběhl kolem a průvodčího a hnal se ke dveřím.

  Otevřel dveře, krajina za nimi mu ubíhala před očima.

  „Odsud nemůžete utéct“ zaslechl za sebou.

                                    Odrazil se.

                                  Silný náraz.  

                               Bolest v rameni.    

                                Muž se zasmál.

  Vlak zastavil a začali z něj vycházet mrtví lidé. Vystoupil z něj i ten černý průvodčí.

  „Je mi líto pane, toto je konečná“ usmál se „přece jste neutekl.“

    Starý výpravčí už nasedal na kolo, ale ještě se ohlédl za sebe.

  „Půlnoční vlak. To zní skoro jako vlak duchů“ zasmál se. Podíval se ještě na hodiny a na třetí nástupiště. Na místo kde stál vlak. Ale co neviděl byl muž.

                                                                                              Mrtvý muž.