Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Metro

13. 12. 2000

1535

Autor

alex

Tento pohled je velmi pesimistický, a je pouze součástí této básně.

Můstek - každý den má nástupní stanice, už znám snad všechny ty ušlapané dlaždice, co společnost dělají našim krokům, co slouží jak postel nějakým cvokům. Dolů propadám se na jezdících schodech, kupodivu nepotřebuji žádný oddech, když zdolávám tu hloubku k Metru, tam kde denně najezdí se spousty kilometrů, Jízda - jen samé drncání a nahýbání, o pohodlí nemám ani zdání, sto pohledů vkrádá se mi do očí, kdo - v tom houfu nemohu se ani otočit. Konečně ven se z toho pekla deru, kdybych mohl, pustím vám to do éteru, konečně světlo vidím denní , tramvaj - světlo v tmu se mění.

Astalavista

16. 12. 2000

Dát tip

To je ta MHD. Ale k básni. Často Ti nevychází rytmika verše, a verše jako oddech-schodech - to tochu tahá za uši. V první sloce by se místo ušlapané dlaždice, hodilo spíše "prošlapané". Co společnost dělají našim krokům beru, ale logiku následujícího veše nechápu - jak nějakým cvokům? - pokud myslíš ty lidi, který všichni známe, resp. máme je zařazené do určité škatulky, to přece není tak anonymní. Navíc tam opět nevychází verš. Druhá sloka o naježděných stvokách kilometrů mi připomíná nějakou agitku na úspěchy socialistické přestavby, i když to tak určitě nebylo myšleno. Jinak bych Ti asi doporučoval chodit pěšky. Zkus psát bez veršů, takhle to vyznívá příliš násilně a je na tom vidět, že jsi se to tam snažil nacpat za každou cenu.