Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNepoznán
21. 05. 2005
1
0
1754
Autor
Yasmínová
Jakás bytost v černém hávu
šla přímo naproti mne,
vzpřímené tělo i zakrytou hlavu,
šla přímo a vznešeně.
Jako bych potkala živoucí tmu,
nebylo v ní vůbec nic ze světlého dne,
jako by přišla z říše nekonečných snů,
kde noc nikdy nebledne.
Ten podivný tvor šel mi vstříc
a vůbec nepozván,
prošel mým nitrem
a šel si svou cestou dál.
Nepovšimnut novým jitrem,
snad šťasten, snad smuten,
opět nepoznán.
Co jsem řekl to platí...hezké náměty...jednoduché zpracování...to se mi vždycky zalíbí. Vypracovanost přijce s časem, ale pozor na přeumělkování.
Je to tak jak to je, neni to přece školní práce, ale vyjádření něčeho, a to na mě zapůsobilo, asi to trochu vyjadřuje i to, co cítim i já. Líbí se mi to i s těma "nedostatkama", protože se dají prezentovat i jako svobodná, nesvázaná tvorba a to se mi líbí
Petr: díky, myslím, že taky záleží jak báseň představíš, jak si ji umíš podat.
Natashu neposlouchej, je to krásný... nejde totiž o dílčí nedostatky ale o celek. Má to blízko k Verlainovi a to se mi líbí... melodie, hra slov, rýmy...
Je to hodně šroubované. Rozumím, že chceš psát o melancholii a temných věcech, ale zvolíš-li (víceméně) vázanou formu, každý prohřešek proti rýmu a rytmu je hrozně vidět. Např. rým jako nepozván/dál/nepoznán bohužel dost kulhá...