Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZvyky
Autor
Evička
l.
Ať už vdovou byla nebo nebyla,
patřila ulici,
chrastila rumba koulemi
s někým, ne se mnou
vtančila v hlavách postele do Nového roku.
2.
Má matka v černém, tak jak je naším zvykem,
roky jejího smutku, běží,
dospívání na schůdkách před vchodem,
sandály se jí vyzouvají
a popadne ze židle v kuchyni šátek
nechá karet s nedozírným jměním
a nedohraným pasiánsem.
Běží tmou sousedovi vstříc,
nikdy mě nevidí
dítě ve stínu šeříků
na předělu obou dvorků.
3.
Poté řekla,
"Nevím, kde bereš ty nápady!"
Pak, "Už jsi jedla?"
"Za jak dlouho bude Dynastie?"
Ohledně umírání se vedou praktické hovory.
Ptám se po Nebesích. Koho doufá, že spatří.
"Vždycky tu tvou první."
Vrací mi mé básně s mrknutím.
-----------------------------------
Customs
1.
Widow or not,
she belonged in the street,
shaking her maracas
with someone not me
dancing atop a bed into the New Year.
2.
My mother in black, as is our custom,
years past her mourning, runs,
teenaged on the porch steps,
sandals slipping from her heels
and snarches a shawl from the kitchen chair
leaving cards with untold fortunes
und unfinished solitaire.
She runs to meet the neighbor in the darkness,
never seeing me
a child in the lilacs bordering both yards.
3.
Afterwards she said,
" I don´t know where you get your ideas."
Then, "Have you eaten?"
"How long till Dynasty?"
With the dying, talk is practical.
I ask about Heaven. Who she hopes to see.
"Always your first one."
She hands back my poems with a wink.