Večer

Den se chýlí ke konci. Nad městem zakrouží poslední ptáci než se uloží ke spánku. První lampa trochu zabliká, za ní druhá, třetí a začnou obalovat tmu nažloutlým světlem výbojek. Mezi písmeny neonů se protáhne mourovatá kočka a opatrně ťapká po rozpálené plechové střeše.

Ustal ruch, zmizeli lidé. Oranžově blikající semafory rozpačitě stojí nad vyprázdněnou křižovatkou, kterou pomalu projíždí policejní vůz, a někde za oknem se ozývá smích. Z vinárny v podloubí se line tichá melodie a cinkání příborů. Mozart a telecí medailonky. Utahaný číšník si rozvážně hladí zarostlou tvář a znalecky hodnotí zadnici své kolegyně. Po tváři se mu rozlije úsměv.

Pod mostem šplouchne voda a zabzučí naviják. Na konci stříbrné nitě se zamrská ryba a zase zmizí pod hladinou. Zvláštní, pomyslí si mladík v pruhovaném tričku. Vždycky jsem si myslel, že tu žádný nejsou, řekne a rybu pustí. Přes most profrčí spěchající taxikář a zamíří si to někam na předměstí.

V otlučeném činžáku na rohu tam bydlí krásná cikánka s uhrančivýma očima. Sedí u okna a tiše zpívá do horké noci. V továrně přes ulici zacvakaj píchačky a rozjede se noční šichta. Nad prosklenými vikýři továrních hal proletí píseň o loukách, horách a řekách, číšník neodolá a plácne si, ryba odpluje do hlubších vod, poručík šlápne na plyn a nad městem zašumí noc.

Jen dva milenci na lavičce před nádražím chvílemi cosi zašeptaj a pak zase zmlknou. Číča přeskočí za střechy na střechu, chvíli zamlkle hledí do reklamy na stolní olej a pak se pomalinku protáhne. Jen chvílemi jako by město dostalo záchvat touhy žít. Prázdnými bulváry se za šíleného řevu prořítí několik vozů, a odkudsi se se zpěvem vypotácí několik postav. Písně se ztratí někde za rohem.

Klap, ozve se. Klap, klap, klap. Znavená prostitutka usedne na zábradlí a vytáhne cigaretu. Trochu posmutněle pohlédne na milence a pak si připálí. Za vysokým podpatkem vykoukne šedivý myší čumáček a natáhne vzduch. Je čistý, teplý a beze stop po kočkách.

Vychovatelka na internátu pomalu prochází pokoje a přemýšlí, co by dělala, kdyby potkala myš. Ta se zatím stočila do klubíčka v lodičce dívky z III. B a usnula. Chlápek v elektrárně obejde pár ciferníků, naškrábe na papír nějaký čísla a zase se vrátí k rozečtené knize. Má hodně ohmatanou vazbu a pojednává o městě. O městě, ve kterém žijí lidé, kočky, myši i ptáci. O městě, nad kterým se pomalu snáší vlahá noc a dýchá na všechno kolem.

Z jasmínu na nádvoří se uloupne bílý lístek a pomalu se snáší k zemi. Molekuly kyslíku se páří s aromatickými uhlovodíky a na chvíli se stávají jasmínem i dnešní nocí.

Chlápek najde v knížce kapitolu o spící elektrárně a usměje se. Skoro jako u nás, napadne ho a otočí stránku. Otevřeným oknem odněkud doléhá tichá melodie tesknící cikánky. Princezna z III. B se protáhne a otočí na druhý bok. Za dvě hodiny svítá.