Nachladil se mi CIT

(...Rožhavená matrice srdcervoucích keců, jak cejch vtiskla se mnohým do duše..)

                                                     Z mlžna:

   Malý chlapec v gumáčkách. Motá se okolo nevelké řeky a nemyslí na nic, co by mohlo ohrozit jeho žhnoucí srdce. Co ho čeká? Bude z něj něco? Má vůbec žít?...Nemá? Spadne do téhle řeky a utopí se? Vždyť by vlastně mohl : je zima, led, chlapec riskuje a led prolamuje nohou. V okamžik, kdy zajíždí drobné tělíčko, obalené hutnou bundou, šálou a masožravými rukavicemi pod ostré čepele ledu,  zjeví se jedna jediná osudová vteřina - ta jediná má smysl. Nese CIT. Věčnou hračku za výlohou, voňavou buchtu na okně, zelenou hvězdu z nudných pohádek..

..diamantovou sekeru..

..Horký ostnatý míč už nepálí, nepíchá..je přístupný - přítulný. Už nespálí, získává tvar, lesk, má šmrnc, je mladý, věčný, krásný..rožhavený do bíla.

                                            (...)    Vztekem:

   Zlý byl k němu řád a zákon. Kdo se ho kdy zastal? Kdo nastavil tvář? Za něj, za přátelství? Ne..Ne! To není lítost - to zkvašené a prohnilé slovo, kterým se tu všichni krmí! RVOU mu do úst lopatou tenhle hnus...od dětství!!! Lopatou..lítost...

Tolik nepochopení v prostřed tak přátelského a uzavřeného kruhu. Jak dlouho jej ta FALEŠNÁ děvka bude krmit? Jakou daň pak požádá?

(Bude hůř příteli. Zatlačí na tebe..víc než budeš čekat. Budou tě nutit, a ty podlehneš, věř. Tušíš, stejně jako já, můj drahý příteli, že se brzy setkáš se sebelítostí. Budeš řvát bolestí a spálíš mosty. Cos měl kdy rád, skopneš nazpět do hnízda zmaru a zavržených..sám nevím, jestli je to dobře, příteli. Už zbude jen zloba, zmučené ticho a padající hvězdy...a když nezůstane ni jedna?

Už víš, co ti zbude, příteli? Co jediné ti převáže bílou pásku přes oči? Neboj, brzy se setkáme a budeme spolu..)

                                             (...)    Spolu:         

"Proč jsi to dělal?"

"(CO?)"

"Nutil jsi mě mluvit k zapomenutým, ke všem těm ubožákům."

"(Vím)"

"Láska mi už nezbyla...rozdal jsem ji všechnu. Tos mi taky poradil, vzpomínáš?

"(Já vím, příteli. Já vím..)"

" /kašel/...Spadl jsem do řeky. Bylo to v lednu - hrozná zima."

"(Já vím, příteli...nachladil jsem se. Asi se dlouho neuvidíme. Zatím vem nůž, běž a oškrábej jim ty cejchy..prosím..příteli)"                              

"Udělám to....budeš v pořádku? Mám o tebe starost."

"(Já vím, příteli..)"

"Běž do hajzlu! ......miluju tě.."

"(Vím..)"