SLUNCE -paralelní

První Art si pamatuje na pohádku o Slunci... Vidí mladíka jak putuje oblohou a postupne stárne.. Ale ke konci se zamýšlí nad skutečným stavem věcí a vše obrací do zcela vědecké roviny, až se dostává na samý vrchol současného poznání, k teorii paralelních světů  :

Vzešel z jasného světla dne

jehož rety kouzelné

světlo daly nebi zemi

ožívají peřejemi

Vodík v helium se hroutí

on zůstává na své pouti

nekonečným vesmírem

v paralele ukotven

Upíří Art má samozřejmě na věc zcela specifický pohled:

Nepřítel co spí dne půl

ten co zhubí tě jak kůl

střez se bratře, střez se slunce

sic to s tebou špatně žblunce !!

Prý že dává život, hřeje!

Pro nás jen zdroj beznaděje!

Střez se slunce, brachu milý,

schov se v rakvi pro tu chvíli!

Dětský Art má slunce rád, jeho báseň je standardně jednodušší, ale nevadí, nevadí :

Sluníčko sluníčko

popojdi maličko

sviť na zahrádku na cestu

ať daří se kompostu.cz

Holčičko holčičko

ty moje sluníčko!

svítíš mi na cestu

chci tě za nevěstu!

Upíří Art má svou standardní depresi a jeho myšlenky se stáčí k jeho oblíbenému slonímu pohřebišti:

Kudy chodí prý že léčí

větší plky neslyšel jsem

však vím..  víckrát nevysvitne

tam nad sloním pohřebištěm !