spokojená

Spokojená

„Nejznámější iracionální číslo, takzvané Ludolfovo, značíme…“ Neposlouchala. Neměla proč. Žádný důvod. Válela se po lavici a černě nalakované nehty přetahovala ještě průhledným lakem.  „Práchalová! Co si myslíš, že děláš?“ Neměla matikářku ráda. Vlastně neměla ráda všechny učitele. „Lakuju si nehty,“ prohlásila se stoickým klidem. To učitelku rozzuřilo ještě víc. „Okamžitě přestaň! To je na ředitelskou! Maminka přijde do školy!“ To určitě, pomyslela si. Moje matka leží ráno ožralá buď ve vaně, nebo někde v parku. Ta sem tak určitě přiběhne, krávo. Vzdychla, nuceně se opřela a hodila po vyučující otrávený ksichtem. Kantorku to neurazilo. Byla zvyklá. Zničehonic zazvonilo.

  Práchalová vzala černou tašku, stoupla si na nohy obtažené černými kalhotami a svižně odcházela ke dveřím. Pohodila černou hřívou a popotáhla černé obtáhlé tričko. Spíš tričíčko.  „Práchalová, kam se ženeš? Já neskončila!“  „Ale já s tebou jo,“ prohodila potichu a vyběhla na schody. Brala je po třech. Šatny minula s úšklebkem. Pohodila taškou, až na ní zachrastily řetězy.

   Její první kroky z učňáku vedly do hospody „U mloka“. Sedla si, očima si u vrchního objednala pivo a rum, zapálila si startku a předstírala, že zaujatě kouká, jak z učiliště vybíhali chlapci a děvčata. Tak by to řekla učitelka češtiny, co jí nesnáší. Chlapci a děvčata. Ona by řekla ty krávy nafintěný a ty hovada potrhlý. Slunce žhavilo. Pár holek mělo krátké barevné sukýnky. Ona černé kožené kalhoty. Holky měly většinou dívčí tenisky. Ona měla martensky. Modré.

   Vrchní před ní prudce postavil půllitr a panáka. Znal ji už pár let a připadalo mu nesprávné, aby tahle „milá“ holka obalená v černé slupce dopadla jako její matka.

   Dokouřila. Naučeným pohybem típla nedopalek a přestala si prohlížet dívky před školou. Stejně na nich nebylo co k vidění. Otočila do sebe rum a po chvilce i půlku půllitru. Zahleděla se z okna, jak se zatahuje nebe a pak se znovu podívala k pivu ve špinavé sklenici. Pomyslela si něco o alkoholismu a prolila si hrdlem i zbytek moku. Pomaloučku se zvedla, jako by se jí ani nechtělo, vzala poloprázdný chrastící bágl a odnesla sklo k pultu. Zaplatila a vyploužila se na cestu domů.