oTráven

Vtíravá tráva roste a roste, roste skrz zem, skrz mé boty, vrtá se v mé noze a chce víc, chce dál. Protíná tedy mé chodidlo, kouká a vidí jen tmu. Mé ponožky ji možná dusí, ale nevzdává to, roste dál. Obtáčí se kolem lýtka, kolem stehna....už je velká a mocná...Zařezává se hluboko do masa a žere...žere, aby mohla růst. Z nohy už zbývá jenom kost a tráva roste a roste...proniká do střev, trhá vnitřnosti. Pociťuje něco jako nenávist, s velkou chutí leze do míchy, olizuje...a hryže, řeže...bolest je nesnesitelná...Je čas se probudit, než nějakého zahradníka napadne tu trávu posekat...