Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePomstychtivá (Dorotce)
21. 12. 2000
1
0
962
Autor
Eliah
Tvůj výsměch
bruslí
po osolených jizvách
mého těla.
Milá Dorotko,
tak bledá se zdáš,
když křídla andělů
se do Tvé krve vpíjí,
až opilý křik měsíce
se ve Tvém strachu svíjí.
Ó jak miluji
Tvůj strach.
Má Dorotko,
tak nahá se zdáš,
když bolest
nahnilými zoubky
polyká
Tvé křehké tělo
na oltáři.
Než půlnoc
rozlije inkoust po pokoji,
zbydou tu po mně,
pírka havraní
v černém kroji.
Jen opilá kreatura měsíc,
hltá němé zbytky
cos nedopila.
Ó jak miluji Tě ...
má malá Dorotko.
brutalni,ale metafory sou zas pusobivy...mam pocitm ze do tho neco vkladas,Ty podle me budes mit talent,ale to zpracovani Ti dle myho nesedi,chtelo by to trochu jinej styl,nebo nevim,psat o lasce tak brutalne proste neni moc ...pusobivy...Ale jinak je to skoro typovy...
btw. JiKo ... řeknu Ti ... máš postřeh ... mělo to začínat jako dopis :o)
jemine díky šroubku ... :o)
Nyx ... jaks to myslel? :o) myslíš, že je to obehraný téma? ...
Luna svým mrtvolným chladem a falešným svitem mistru básníku dobrou služebnicí v temných nocích bezesporu je, když ji tolik miluje.