Král tohoto serveru má oblečené uši

  Žil – byl kdys kdes jeden moudrý král s fousy jak vrána a statkem jak hrad. I tento král byl převelice moudřiv a tak scházeli se v jeho panství jak hlavy moudré, tak hlavy duté – ti první k rozmluvám, ti druzí krást. Avšak šťastné to bylo království velmi i tak.

  I tu jednoho dne zavítal na hrad vážený učenec až z daleké Persie. Těšil se tento převeliké přízni u zdejše tamního krále, se kterým tři dny a tři noci hodoval a debatoval. Třetího dne učenec povídá:

  „Králi, nemohu než nepoděkovati tobě za tvé pohostinství, ale mohu se ti odměnit pouze jednou radou“

  „A jakou radou?“ – zvídá král

  „Znám tajemství nejvyšší moudrosti a vím, jak k němu přijít“

   Nato král povolal své nejnotovanější hudebníky a nejzakroucenější tanečnice, nechal přivalit nejlepší vepře a nejtučnější kuchaře. Po třech nocích a dnech nepočítaných učenec opět promluvil takto:

  „Zde, ve tvém damství, se rozprostírá přenádherný les, na jehož konci se tyčí celkem nenápadný modřín. Nech z jeho koruny si donésti šišku, ve které je ukryto jadérko veškeré moudrosti. To jadérko sněz a budeš všemohoucí a vševědoucí“

 I vydal se král se svou družinou neohrožených dřevotupců v les. A že ten les byl hustý, kácel, klestil a pálil, až se nakonec promýtil k onomu modřínu. Nařídil svým nejsilnějším pilařům pokácet tento strom. I stalo se.

 Král celý nedočkav, v šatu hanebném a s tváří nepěstěnou, jal se hledati onu šišku. Ale jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, kolik šišek vlastně na modřínu je! I což, řekl si král, půl lesa jsem pokácel, paseky nadělal, přece to teď nevzdám! A počal pečlivě vyjídat jadérka ze všech šišek, ale stále nic, moudrosti v jeho hlavě nepřibývalo. Ač přejedeností rudnul, cpal se stále dál a dál. A tu mu zbyla poslední šiška a v ní poslední jadérko. Už už si ho chtěl strčit do úst, když tu odkudsi přiletěl vrabčák, semínko králi sebral, sezobl a ulétl na nejbližší strom. Král celý nasupělý vytrhl svému lučištníkovi luk a vrabčáka zastřelil.

 Zvěst o králi se roznesla celým panstvím. A on, poznav, jak se mýlil, zalezl do vysoké věže, tam se zamknul a po nějakém čase i umřel, a jestli neumřel, tak žije dodnes a tři dny hoduje a vdává své dcery a na kouzla už nevěří a ze sedmero dolin udělal krásná golfová hřiště a co na to krtci?

 Proslýchá se, že to jadérko, nebylo vůbec zázračné. Inu co, je to jen pověst.