Písmák * * *
Když v srdci písek přesývá se
někdy to ještě bolí časně z rána
v chvíli kdy něha bývá svrchovaná
a nad krajinou ještě leží sen
jen pár písmenek po větru posílaných...
Nikdo tě nemá
neudrží
svá temná místa
vsobě střežíš
tělo
Polekaná dušea hladové tělojež do noci křičíže tolik by chtělokřičí tak zmatenéco vše mu scházímyšlenky bolavéo stěnu házína kusy ztrhanékřičí mé těloaniž by tohle kdyvyslovit smělokřičí a pláčepro touhu skrytouje pozdě lítostinad duší zbitoukřičí a žalujedoteků žádostiprázdnotou zlámanébolí až do kostíJen do snů zamykámtouhy své kůžepo horkých dotecíchsilného mužesobě jen přiznávámzrychlený dechv samotě střeženévzrušený vzdechv samotě za nocisvé tělo hýčkámve snech jen propadámžádosti hříčkámk pocitu slastitělo když dospějeteprv pak samotouv pláči se zachvějeTeprv pak bolí toco v sobě zamykámpro horké doteky žedo prázdna není kamZmatená závratíprobuzeného tělado noci křičím zasže teď bych tolik chtěla
- - -