Balada o hostu

Stále víc je lidské zloby

a hořkost do krve mi vhání,

když se lidé zvůlí zdobí.

A přetvářka je dobře chrání,

když objeví se znenadání

vždy dobře skrytá proradnost.

Nezkřížím meč – vyhnu se klání.

Já na světě jsem pouze host.

Když pak přijdou temné doby

a spravedlnost je jen zdání,

člověk – ten se přizpůsobí

a ještě přiživí se na ní,

vezme si podíl z nereptání

a zapře svoji minulost.

Odejdu radši do ústraní.

Já na světě jsem pouze host.

Stále víc je lidské zloby

a strach jenž pod oprátky vhání

plní dál masové hroby

(obžerné smrti hodování).

Zůstalo z pravdy jenom lhaní

jak na dřeň ohlodaná kost.

Odmítám jejich rukoudání.

Já na světě jsem pouze host.

Poslání

Když zlo se ujme panování,

já chci být všeho zbaven - prost

jak soumrak dne – ten při klekání.

Já na světě jsem pouze host.